Mám tolik témat, o kterých bych chtěla napsat, ale čas je můj věčný soupeř… Tentokrát chci zabrousit do mysliveckého revíru a k této přírodní tématice.
Dlouho se chci podělit o tuto krásnou fotku a videa, která mi poskytl Jirka ze svých výprav do revíru. Ještě v době, kdy jsem byla na home office během koronaviru, mi poslal tento ,,matroš“, abych jej poskytla do školy ONLINE paním učitelkám našich dcer. Ty jej daly na Školu v pyžamu pro zpestření výuky (stránky vytvořené narychlo kvůli covidové situaci, kde jsme nacházeli úkoly, ale i právě takovéhle zajímavosti).
Nejen děti, ale i dospělí si dost často zaměňují pojmy srnče – koloušek. Na fotce je malé srnče. Je o poznání menší, se specificky roztomilým čumáčkem.
Je dobré vědět, že když takhle v přírodě narazíte na ,,opuštěné“ srnče, že opuštěné vůbec není.
Vůbec na něj nesahejte a nepřemisťujte. Už kvůli vaší pachové stopě! Jeho maminka by ho už pak nemusela přijmout, a tím by pak bylo odsouzené na smrt a teprve potom by se stalo osiřelé.
Když je takhle někde schoulené a dělá ,,mrtvé“ před nezvaným hostem, znamená to, že je ještě moc malé a slabé na to, aby chodilo se svou maminkou. Ta se k němu po několika hodinách vrací a opečovává. Prosím myslete na to. Někdy svou přílišnou péči a neznalostí můžeme v přírodě napáchat víc škody jak užitku.
Na 2. videu je kolouch, který je o velké poznání větší a s protáhlejší hlavou.
(více o o spárkaté zvěři – článek)