Někomu se určitě budou hodit naše zkušenosti a zážitky. I to, jak jsme se s cestou poprali…
Minulý rok jsme se rozhodli vyjet poprvé s holkama k moři. Padla volba na Chorvatsko. A jak jsme vybrali právě ostrov Hvar? Rozhodla jsem se totiž shánět zájezdy ,,na poslední chvíli”. Chtěli jsme jednou zkusit plnou penzi a mít pokoj pro 4, plus s vlastní dopravou. Kdo má děti, určitě rychle pochopil proč. 🙂😎 I naše holky totiž rády s sebou vozí různé serepatičky a vybavení. ⤵️
Zájezdů pro 4 ale už moc na výběr nebylo, tak to vlastně byl výběr na první dobrou.:-) Takže hurá na ostrov Hvar. Zvolili jsme cestu přes Maďarsko, protože přes Rakousko bývají dlouhé kolony. Dostali jsme tip, že bude cesta přes noc klidnější. A tak se i stalo. Akorát po několika týdnech sucha si počasí namyslelo, že nám to zavaří pořádnou náloží adrenalinu v podobě hromů, blesků a nekončícího lijáku.
Už při odjezdu z ČR byla bouřka na spadnutí. To jsme ještě netušili, že nebude jediná…čekaly nás průjezdem postupně ve všech projíždějících zemích. Slejváky jako prase, to teda bylo něco. Jirka musel jet maximálně 70-80 km/hod. Nedalo se nic dělat, bylo jasné, že se nám cesta jak na potvoru protáhne.
Takže s dětmi, které říkají už po hodině: ,, Kdy už tam budem?”, fakt nic moc. Ale s tím jsme počítali, známe svoje děti, že. Tablet se staženými filmy byla velká záchrana, ač nejsem vůbec jeho nadšencem! Najednou nám byl dost dobrý.
Mám zásadu číslo 1. Vždy mám s sebou i papírovou mapu, nebo atlas. Mějte je taky. I tady platí, nikdy nevíte! Naše trasa vedla až do přístavu Drvenik, který jsme zvolili jako místo přejezdu trajektem na ostrov Hvar (kratší a levnější varianta?!). Naivně jsem si myslela, že 50 km přes celý ostrov ze Sećuraje bude do Starého Gradu laláček. A ouha, chyba lávky. Do Drveniku k trajektu jsme se dostali až po 10. hodině. Samozřejmě, že trajekt nám právě ujel před nosem a nebyli jsme jediní, kdo by se rád na ostrov dostal.
Další jel až za hodinu a půl. Začala se tvořit jakási kolona aut a chvíli nám trvalo pochopit, že je to fronta na příští trajekt… Kdo to tam neznáte jako tenkrát my, je dobrý už při příjezdu hledat frontu aut a do ní zaparkovat. A za tu hodinu a půl se k autu vrátit. Super na tomhle místě je, že ten čas můžete strávit na břehu moře a ve výhni se koupat v osvěžujícím krásně průzračném moři.
Jízdní řád trajektů – Drvenik → Sećuraj (Hvar)
Odtud jezdí menší trajekty než ze Splitu. Ve špičce a ve dnech příjezdu a odjezdu z ubytování (většinou sobota) je nutné počítat, že budou fronty opravdu dlouhé a do trajektu se dostanete až tak na 2. pokus. Vzhledem k bouřkám a protažení času cesty jsme byli už značně schvácení. Osvěžení v moři bylo sice fajn, ale čekala nás ještě cesta přes celý ostrov. Ta se protáhla až na rekordní 2 hodiny. A to díky ,,Hočiminkám”, které jsou dost úzké a klikaté.
Suma sumárum, naše cesta trvala z Jedovnic do Starého Gradu 19 hodin! Jistě si umíte představit nadšení našich holek…věta Kdy už tam budem, už nás nechávala chladnými…měli jsme ji v hlavě totiž taky…. kdy už tam konečně budem…8-)
Musím říct, že rozhodnutí jet autem se i tak nakonec ukázalo jako velká prozřetelnost. Ono totiž hodně míst je kancelářemi krásně nafocena, ale realita je dosti odlišná. Bydleli jsme v zajímavě řešených domečcích, kde jsme měli absolutní klid a pohodu, to fakt nemělo chybu (Apartmány Trim) a chodili se stravovat a koupat do bazénu se sladkou vodou do Hotelu Lavanda.
Moře ale v tomhle místě přístavu bylo dost zakalené, tak jsme se rozhodli každý den na průzkum jinam. No popravdě, já otravovala.;-) Měla jsem vytipovaných plno krásných pláží, které jsem chtěla vidět. O ty, co jsme navštívili se s vámi podělím. Náhoda či osud, Jirka se v druhém hotelu potkal s dechovkou, se kterou se znal a už někdy hrál. To prostě nevymyslíte. Jeden jeho známý nám poradil opravdu jedno nádherné a klidné místo ke koupání. Byla to taková zátoka, o které věděli jen místní a jen pár lidí jako my…
Nechali jsme auto nahoře nad zátokou a šli jsme z kopce tak 10 minut. Holky sice remcaly, ale až uviděly to krásné místo, okamžitě přestaly. No řekněte, není to nádhera? Voda byla tak krásná a čistá, že jsme se potápěli a hledali mušličky, pozorovali rybky a dokonce Jirka objevil v hloubce zavrtanou chobotnici, ke které jsme se do hloubky potápěli. Absolutní bomba.
Toto místo se nachází kousek od dědiny Rudina, zátoka Žukova beach (poznávací znamení – rybářský domek). Z ,,parkoviště“ je dobré jít napravo, ne nalevo → na druhou stranu směruje cedule na nudistickou pláž.
Další pláž, na kterou jsme jeli dokonce 2x se jmenuje Zaraće. Zátoka má tvar T. Na jedné straně byly oblázky a klidnější pláž, vhodná pro malé děti. Velké plus byl i obrovský balvan se schůdky, ze kterého se dalo skákat.
Druhá strana byla divoká s rozeklaným pobřežím, balvany a horším přístupem do vody. Ale za to tam byly pořádné vlny a holky v nich vesele dováděly. Tato strana je neskutečně fotogenická a odtud jsem pořídila až kýčovitě krásné fotky. 😉 Tato pláž je dost známá, proto je potřeba počítat s větší hustotou turistů.
Obecně ale platí, kde je na plážích hodně lidí, tam je od nich i hodně odpadků. V oblázcích najdete ledacos.:-( A to ten dojem dost kazí. Škoda. Ale to samé bylo i v té ,,neprofláknuté” zátoce. Nezlobte se na mě, lidi jsou prostě hovada! V tak krásném moři jste mohli najít igelitové pytlíky, propisky, špejle od lízátek a nanuků a kdo ví, co ještě…:-(
Vymrčela jsem si i zastávku na pláži Dubovica. Škoda, že jsme na ni nešli, když bylo ještě teplo. I na ni se šlo několik minut z ledabylých parkovišť pěšky. Tato pláž byla něčím zvláštní. Na pláži stál dům, ze kterého hrála instrumentální hudba, jak z filmu o Hanibalu Lektrovi …:-O Místo v tu dobu působilo až mysteriózně…Něčím byla pláž fakt jiná, dodnes si ji pamatuji, jak kdyby to bylo dnes…
Pokud budete chtít komerčnější místo, tak určitě doporučuji pláž Soline u obce Vrboska. Tam jsme byli taky 2x. Měli tam taková ta skákadla a vodní skluzavky, co děti tak milují…Pokud bychom jeli někdy ještě na Hvar, tak bych si vybrala právě tuto zátoku k ubytování…ta za to opravdu stála. Moře bylo čisté a průzračné.
Je dobré dobře sledovat cedule, kam jedete, protože díky hornatému terénu na ostrově, vás GPS může vézt úplně jinudy. Když jsme jeli poprvé do Zaraće, tak nás GPS nenavedla do tunelu v hoře, ale hnala přes hřeben…Byla to pěkná zajížďka! Ale díky ní jsem pořídila tento krásný výhled na moře. Jak vidíte, o Hočiminkách jsem nekecala…
Naznali jsme, že zpátky pojedeme delším a větším trajektem, aby si Jirka mohl 2 hodiny odpočinout a nevyždímat se u řízení na až moc rušné Makarské…Větší trajekt jezdí přímo z města Split do přístavu Starý Grad.
Po zkušenosti z Drveniku jsme chtěli ..chytit“ trajekt skoro s 2 hodinovou rezervou. Ještě jsem se byla zeptat schválně na pokladnu, zda se vlezeme do trajektu, který má jet za 1,5 hodiny. Paní kývala jak divá, že ano. Ale co myslíte? Dostali jsme se tam? Ani náhodou, zlatá rybko. I přes velké rozměry trajektu, jsme se do něj jen o pár aut nedostali! Takže znovu a lépe, čekáme další 1,5 hodiny na další.
A na tomto místě žádná plážička na zabavení dětí ani hřiště nebylo…Takže další skvělé dotazy, kdy už pojedeme. Za to je tam plno obchůdků a kavárniček, občerstvení…Jó, ti ví, proč se tam uživí v tak velké konkurenci. Takže nepodceňte včasný příjezd na místo, opět rovnou hledejte končící frontu. A i když tam budete 2 hodiny předem a budete pochybovat, zda ta fronta až na hlavní silnici je ona, TAK ANO, to je ONA.
Pevné nervy a obrnit se trpělivostí.
Jízdní řád trajektů – Stari Grad (Hvar) → Split
Cesta zpět domů se už nesla v rychlé jízdě a oproti cestě tam, jsme byli doma ,,celkem” rychle = za 11 hodin.
Ještě zmíním ostrov Brač. Ten sousedí s Hvarem a je známý snad nejkrásnější pláží ,,nejen” v Chorvatsku. Jistě jste už někdy viděli reklamy na pláž Zlatni Rat v BOL, která má tvar do 1. Na tu se snad dostaneme někdy příště ;-)8-), prý stojí opravdu za to…i přes nával turistů.
Budu se vždy snažit zapsat trasy i psát poznámky a užitečné informace z cest, nejen pro sebe, ale i pro vás… 🙂 Věřím, že to řadě z vás ušetří čas s hledáním.