Už dlouho jsem se toužila zažít takové šnorchlování, kde bych nemusela v moři čekat na nějakou rybičku či krabíka, ale aby se to kolem mě hemžilo vším možným ve velkém množství.:-) Přes Invii jsem hledala ubytování s podmínkou, že budou korály v moři hned u hotelu a kde se kdykoliv bude dát šnorchlovat. Proto výběr hotelu vyšel na rezort Three Corners Happy Life v Marsa Alam a taky protože byl kousek od chráněné zátoky Abu Dabbab, kde se vyskytují velké želvy a občas i dugonzi (mořské krávy). Pro nás to bylo to pravé ořechové. Přesto, například pro mé rodiče by to zrovna ideální pláž nebyla. Boty do vody byly nutností, na pořádné zaplavání to od „břehu“ mezi korály moc nebylo a na širém moři za molem to záviselo na tom, zda nebude vyvěšená červená vlajka kvůli silným vlnám.
Pro rodiny s malými dětmi nebo starší ročníky, co upřednostňují bezproblémový vstup do vody bez bot, doporučuji právě zátoku Abu Dabbab. Je tam úplně jemný písek, pozvolný vstup do moře a i nižší riziko velkých vln. Veřejná pláž je za poplatek, my to měli v rámci výletu v ceně. Z hotelu Happy Life je to 10 minut autem. My si tento výlet koupili přímo u našeho egyptského delegáta Mustafy z CK Blue style, který býval každý den u recepce. Na výletě nás doprovázel další egyptský delegát Abdul vysvětloval hezky česky, co a jak. Obecně mě bavila komunikace s Egypťany, kteří snad všichni uměli česky. Na ten jejich humor a vtípky nezapomenu. 🙂 Na konci článku si ty jejich srandičky sepíšu.
Let z Brna proběhl bez komplikací, až na mou ospalou komunikaci u kontroly příručních zavazadel… kdy se mě slečna ptá: vy máte flašku s vodou? a já: ne, nemám.:-)“ No ve svém jsem ji neměla, ale u Terezky jo. Paní nabídla, že vodu půjde vylít, ti 3 se mně samozřejmě řezali jak protržení, že jsem byla vláčná, jak kdybych byla zfetovaná, chameleón každý voko jinam. No co, odlétali jsme ve 2 ráno, takže jsme před půlnocí museli být na letišti. Let trval asi 4 hodiny a já si z něj nepamatuju vůbec nic. Jirkovi dali vyplnit 4 malé dotazníky, které jsme pak odevzdali při pasové kontrole v Marsa Alam. Hned po příletu jsem nám šla koupit víza 25 Euro/ dolary/ na osobu. Je nutné mít hotovost.
S cedulkou CK Blue Style tam pobíhal mlaďoušek Abdul (24 let), který se postaral o to, abychom vlezli do správného autobusu. Po cestě k busu mě zastavil jiný mlaďoch s cedulkou TAXI a já na něj: „No, thank you.“ a on se na mě zazubil a česky: “ A proč ne?“ Úplně jsem vyprskla smíchem, jak jsem to nečekala. 🙂 I když jsem chtěla pozorovat krajinu, skoro nic si nepamatuju, klimbala mi únavou hlava celou cestu. Co si jen pamatuju ze začátku vyprávění, byl výrok dalšího Egypťana: „Že můžou mít 4 ženy, že rádi ochutnávají více ovoce…že nemůžou pít alkohol, ani drogy, mít předmanželský sex apod. …přesto to ale tajně porušují. Takže něco jako co oči nevidí, to srdce nebolí…
Jiný kraj, jiný mrav…
Do hotelu jsme přijeli po 7. ráno a náš průvodce nám domluvil už i snídani a pokoje, i když jsme na ně měli nárok až od 14. hodiny. Mějte proměněné eura nebo dolary na drobné, ať můžete dávat „bakšiš„. Poslíček vám odveze automaticky zavazadla až ke dveřím vašeho apartmánu, v jejich kultuře to tak mají nastaveno a je slušnost jim něco dát. Na výletech vás k tomu slušně vybídnou i delegáti/průvodci, že pokud chceme, můžeme přispět řidiči, potápěčům apod. Je to zcela na vás, přesto vás pár korun nezabije, ale pro ně to malé peníze rozhodně nejsou. Platy nijak závratné nemají a bakšiš je pro ně velmi důležitým přivýdělkem.
Hotelová restaurace byla vymazlená a tolik personálu, který tam kmital od rána až do večera, bylo něco neskutečnýho. Výběr jídel byl každý den jiný, střídaly se různé mezinárodní kuchyně. Na bezlepkové stravě se dalo domluvit bez problémů se šéfkuchařem. Na snídani dokonce měli koutek s bezlepkovými potravinami. Vepřové maso nesmí jíst, proto nebylo v nabídce nikdy ani v rámci různých kuchyní. Na večeři a snídani nám bylo doporučeno od cestovní kanceláře, aby muži měli dlouhé kalhoty a ženy hezké vhodné šaty. Bylo nám vysvětleno, že povinné to není, ale že tímto oblečením dáváme najevo úctu k jejich kultuře stolování a máme tak respekt ke kuchařům a číšníkům, kteří jídla připravovali a starali se o nás. Během oběda hosté ale nosili kde co. Dokonce nějací Češi přišli v mokrých plavkách a sedli si bez ostychu na polstrované židle. To jsme jako fakt nepobrali…
Co se týče „Faraónovy pomsty“, asi 2 týdny jsem celé rodině kladla na srdce, ať si berou probiotika/laktobacily (koupila jsem v lékárně Dr. Max). Doporučují je do zemí s nižšími hygienickými návyky. S sebou jsme vezli i flašku slivovice a každý den si dávali panáka a dál brali probiotika. V půlce týdne jsem slivovici už nemohla ani cítit, tak jsem ji nepila. Delegát stejně říkal, jestli vás to má potkat, tak vás to potká a je zbytečné si preventivně ten jejich účinný Antinal kupovat. Kromě manžela, který se necítil ve své kůži poslední den, naše holky ani já jsme za celou tu dobu se zažíváním problém neměly. A to jsme nakonec pili i nápoje s ledem, měli zmrzlinu, ovoce a i si čistili zuby normálně vodou z kohoutku.
Na vyvarování se Faraónovy pomsty se radí: nedávat si led do pití, nepít vodu z kohoutku a ani si v ní čistit zuby.
Dál, co nám radili známí a kamarádi bylo, abych s sebou nabalila šátky na zahalení hlavy a krku, že po nás budou místní chlapi pokřikovat, dotírat a nepříjemně očumovat. S tímto jsme popravdě zkušenost vůbec neměli. V rezortu se všichni opravdu chovali uctivě, slušně a s respektem. Mimo rezort jsme byli jen během dvou dní, kdy jsme vyjeli na výlety (želvy – Abu Dabbab, delfíni – Daulphin house v Shaab Samadai) a ani na lodi nebo veřejných plážích nás nikdo neobtěžoval. Holky se jako blondýnky ale samozřejmě líbily, to jako jo.:-) Je ale možné, že mimo rezorty, je dobré tohle nepodcenit.
Muslimské ženy se i koupají zahalené od hlavy až k patě, proto je mimo rezorty lepší, když skrýváte jako ženy co nejvíce.
Co mi bylo celkem nepříjemné, bylo smlouvání cen u všeho, co jde. Na zboží ceny nenajdete, co si vykomunikujete, to máte. Myslím, že teď už můžu říct, nebojte se opravdu zatlačit na snížení cen, řeknou vám klidně dvojnásobnou cenu a zkouší, co vydržíte. Dost mě zaskočil Maty-Matěj, uměl snad 7 jazyků, vtipálek až nezvykle ochotný a přeúslužný. Holky oblékl do cingrlátek a šaškoval s námi familiérně česky… např. „Počky, ještě navrch, na kozy. Dobrý den, kozy ven, jsem galantní jelen, po ránu ho mám až u kolen.“ Tvrdil, že se u něj dá platit kartou, ale nakonec nás tak doblbl, že manžel šel vybrat do bankomatu ty jejich libry. Dejte si na tohle pozor, bance se z částky platí 4 % poplatek. Mazal nám med kolem pusy, že nám udělá super cenu, ale v závěru to byla palba, že jsem nechtěla vzít nic. Úplně jsem byla zdrblá. Nakonec jsme celkovou cenu razantně snížili, ale i tak bych tolik za ty věci nedala… :-/
Kurz byl: 1 libra = 0,7 Kč, 1 Euro = 24 Kč, 1 dolar = 22 Kč
Celý týden se pohybovaly teploty okolo 35 °C, vál příjemný vítr od moře, tak mi to ani nepřišlo, že je takové vedro. Ve stejnou dobu udeřily 40ky u nás, a to muselo být v rozpáleném Brně mnohem horší. My skoro neleželi a byli stále ve vodě, buď v moři nebo v bazéně. Po 3 dnech jsem měla i přes několikrát natírání 50kou spálenej zadek a záda, tak jsem pak další dny šnorchlovala v triku a kraťasech. Doporučuji si na šnorchlování koupit ty masky z Decathlonu. Všichni nám to radili a ještě, že jsme si je pořídili, fakt bomba. S nimi se dalo plavat hodiny ve vodě, aniž by se vám v puse navalovalo ze šnorchlu.
Vtipné výroky v češtině od Egypťanů:
Já: ,,A Abdu, kde ses naučil tak dobře česky?“
Abdul: ,,V Káhiře na jazykové univerzitě“
Já: ,, A to ses jako sám dobrovolně rozhodl, že se chceš učit česky?
On: ,,Ne“
Verča: ,,Tati? Co děláš? Z jaké jseš doby? To je pozadí, to nenazoomuješ!“ 🙂
Jirka poslední den: ,,Hej mamouš, bylas s nama vůbec na dovolené? Praskej se vopálit!“ (je fakt, že i když hodně peklo a my byli imrvere ve vodě, tak jsem se tak neopálila jako u nás)