Cesta do Lurd po 20 letech

Ve středu 9.7. jsem nasedla do vlaku RegioJet, u kterého jsem si chtěla užít to věhlasně dobré občerstvení za lidové ceny a pádila na Prahu. Objednávat se mohlo přes jejich appku, ale wi-fi i bohužel má data stále vypadávala, tak se mi to podařilo snad po hodině. Taky jsem byla moc ráda, že jsem si vzala několik vrstev i takový ten rychleschnoucí ručník na přikrytí, protože ve všech vlacích byla hrozná zima z klimatizace. Do Prahy vlak dojel bez zpoždění, i tak jsem měla rezervu, takže jsem byla v klidu.

Prague PRG – Rome/Fiumicino  / 11:20-13:15 (Eurowings 2h., 11.7.2025)

Rome/Fiumicino – Lourdes LDE (Tarbes–Lourdes–Pyrénées) / 16:05 – 18:05 (Volotea 2h., 15.7.2025)

Věděla jsem, že zastávka kyvadlového autobusu AE je kousek od vstupu do historické budovy nádraží. Bohužel se mi hned napoprvé nepodařilo najít, kudy se co nejdřív dostanu z podzemí nahoru do budovy. Tak jsem si tam trochu pojezdila po nádraží, až jsem konečně našla nápis „Historická budova nádraží“ vedle kafé Costa a vyjela jezdícími schody nahoru do malebných prostorů této budovy.

Autobus jel skoro hned a v denní hodinu jezdí opravdu často a jako kyvadlo, pořád dokola. Počítejte na cestu minimálně 30 minut. Jízdenka na letiště stojí 100 Kč a dá se platit kartou. Když už jsem spokojeně seděla v buse a kochala se průjezdem Prahou, dorazila mi sms i email jak od společnosti Transavia, tak Kiwi, že už se teď ví, že let z Prahy do Paříže bude o víc jak hodinu zpožděn a že určitě nestihnu přestup v Paříži na další letadlo. No, pěkně ve mně hrklo. Ale řekla jsem si, že se prostě půjdu zeptat na „klasický check-in“, kam bych normálně nešla, protože jsem on-line check-in provedla.

Seděl tam takový mladý kluk. Slušně jsem mu vysvětlila situaci, že už teď vím, že nestihnu letadlo z Paříže. Ptal se mě, kde jsem koupila letenky. Odpověděla jsem, že přes Kiwi. Měli jste vidět tu reakci. Úplně bez ostychu a čistě spontánně protočil panenky a řekl mně něco ve stylu: „No kdybyste si je koupila všude jinde, ne u Kiwi, tak vás nějak uklidním. Ale takhle vám akorát můžu popřát, abyste se modlila, aby Vám Kiwi nějak pomohlo. Protože moc dobře vím, že se o klienty nepostarají. Takže si sama zvažte, jak moc nutně potřebujete do Paříže? Odletět můžete, ale co pak tam v noci?“ A měl pravdu. Neměla jsem v záloze svůj původní plán, že bych si domluvila přespání u již zmíněných známých.

Spadla mi nehraně brada. Uf. Co teď?! Šla jsem si sednout do klidu a naladila už tak dost vybitý mobil. Znovu jsem si přečetla email od Kiwi, kde bylo možné se prokliknout na možnosti řešení. Bylo nutné se přihlásit do jejich aplikace. Ok, jsem tam. Nabádali k tomu, že nejlepší řešení je požádat o kredity a ne peníze, a z nich si koupit nejbližší letenky, což mi navrhli  v pátek v 11:20 s přestupem v Římě. Věřím tedy návrhu s kredity a mačkám tlačítko vrácení kreditů. V aplikaci stále nic.

Aplikace dovolila založit 2 stejné účty se stejnými údaji, a tak nastal ten problém.

No stejně teď nic nevymyslím a jedu zpátky domů, a tak si z letiště rovnou kupuji místenku do vlaku a sbírám všechny věci a jdu na kyvadlo. Hmmm, jenže, tam, kde jsem vystoupila je to jen pro výstup. Byla jsem tedy na zastávce Terminál 2. Našla jsem o kus dál plánek zastávek a zjišťuji, že se musím přemístit na Terminál 1 a najít venku zastávku pod označením G. Takže zase povozím chvíli své zavazadlo a jdu hledat zastávku. Už ale budu pro příště vědět. Takže jestli poletíte na zpět za tmy, tak jak já, vezměte to raději vnitřkem. Sama bych tohle za tmy asi neabsolvovala.

Zklamaná a hlavně promrzlá z vlaků se navracím domů. Už po cestě píšu Bernardovi, který mě měl v Lourdech / Tarbes vyzvedávat v deset večer, že nedorazím. Volá mi, aby mě nějak uklidnil, že to bude dobrý. Ve vlaku zase moc nechytám signál ani na wifi, ani data, tak ještě že jsem to stihla před vlakem. Po mailech se snažím dožádat kreditů nazpět. Stále mi odepisuje velice slušná a za každé situace zdvořilá a korektní AI. Stále mi píše, že už je v aplikaci musím vidět, když se do ní přihlásím. Jsem dávno přihlášená, ale stále nic nevidím. Celá situace mi dochází tak nějak až doma a vnitřně zuřím. Na sebe, na Kiwi, na všechny a na všechno… Štve mě, že jsem nedala na svou intuici a let nepřebookovala. Štve mě, že mi asi prolítly peníze komínem. Štve mě, že nemůžu do Kiwi zavolat v češtině. Kiwi sice máte v češtině, což může být pro plno lidí záchranou, ale je to jen na oko. Když pak potřebujete, komunikují jen v angličtině.

Letenky se doporučuje kupovat přímo přes letecké společnosti a ne přes 3. strany. Nikoho do ničeho nenutím, ale má blbá zkušenost mluví za vše.

Proto sedám k počítači, v Kiwi stále žádné kredity, zuřím, ale prostě to teď nezabalím. Najela jsem na Skyskenner a vyjela si všechny lety do Lurd. Opravdu nejvýhodnější i celkově časově, ne jen finančně, vyjde ten navrhovaný let od Kiwi, v pátek odlet v 11:20. Mrknu na uvedené letecké společnosti a jdu přímo na jejich stránky a kupuji letenky i místenky přímo u nich. Schválně jsem si dala tu práci a celý ten proces udělala i přes Kiwi a co jsem nezjistila?! Že přes Kiwi to snad bylo ještě o skoro 4 tis. dražší. Ty jo, tak to je mazec. Je to jen má zkušenost, ale třeba někomu tenhle můj zážitek pomůže k tomu, aby se ode mě poučil a nekupoval letenky od 3. stran.

Kiwi pak taky komunikuje jen v angličtině, tak si letenky fakt kupte napřímo od leteckých společností.

V pátek 11.7. v 6:05 si to z Brna pro velký úspěch dávám znova. Vlak má sice nečekaná omezení, ale hlavně že jede a nemá zpoždění. Odlet na Řím klapne na jedničku. V Římě mám skoro 4 hodiny na přestup, tak už jsem vyklidněná jak želva a udělám si tam pohodičku. Procházím suvenýry skrz celé letiště i si dám to úžasné italské kafe a užívám si všudypřítomné italštiny. Až konečně naběhne číslo brány, zjišťuju, že jsem na opačné straně letiště. Naštěstí jsem si den před tím koupila nové zavadlo s celootočnými kolečky, takže to nebyla taková pakáž jak o 2 dny dřív už s retro kufírkem a krátkou rukojetí. 🙂 Původně jsem chtěla letět se sportovní taškou, ale ještě že jsem to přehodnotila. Docela by se pronesla. Některé letecké společnosti mají speciální rám a kontrolují, zda vám souhlasí rozměry atypických zavazadel.

Pokud nechcete platit příplatek za větší rozměry příručního zavazadla, řešte to těmi uni kufry do letadel.

Odlet se o hodinu protáhl, protože nečekaně nefungovaly čtečky kódů letenek a ještě nastupovalo dost hendikepovaných. Píšu Bernardovi, ať pro mě přijede na letiště později, ať tam zbytečně nečeká. I tak už jsem v klidu, že sedím v letadle a za chvíli budu po celém dni na místě. 2 měsíce jsem poctivě opakovala gramatiku a jela každý den francouzské poslechy. V té hlavě to tam někde bylo, ale vyžvejknout se i tak byl dost nadlidský výkon. Moje hlava nevydržela dlouho a musela jsem chodit často úplně bokem a vypnout, jak už jsem měla přebráno.  Momentálně valím nejlíp italštinu, tak se mi do toho stále pletla. No a když nebylo zbytí, tak jsem najela do Google překladače a bylo.

Mé italsko-francouzské novotvary bavily všechny každý den. 🙂 Ale tak domluvila jsem se, a to je hlavní. Abych nepanikařila příště a neměla depku jak první večer → tak 3. den už mi mozek najel na fráninu jedna báseň. Dokázala jsem i do telefonu vyjádřit, co potřebuju.