Tento příběh by byla škoda, kdybych si nechala pro sebe. Odehrál se v zimě 2017. Můj Jirka je členem mysliveckého sdružení, a tak není divu, že chodí pravidelně na čekanou. Zvěř v revíru je nutné regulovat, jinak by se přemnožila a nastávaly by velké škody na zemědělské úrodě. Lišky se počítají do škodné, protože při přemnožení by mohly vyplenit zajíce, koroptve, či bažanty. Tenkrát v zimě byl sníh. Když je bílo, je mnohem líp v noci vidět, a tak je Jirka pak skoro každou noc pryč.
Tou dobou nám na dvoře v mrazu visely 2 ulovené lišky. Osudná noc byla před naším odjezdem na hory během jarních prázdnin. Když jsou ideální podmínky, Jirka nikdy nepromrhá příležitost zkusit štěstí. A tak vyrazil jak je jeho zvykem…
A jak se to říká: ,,Když kocour není doma, myšky mají pré…“
Nevím, jak se mu to povedlo, ale zapomněl zavřít ,,svoje holky“ v kurníku. Vesele odjel do lesa a co se do rána nestalo?! To prostě nevymyslíte. Kde se vzala, tu se vzala, přes sousedovic zahradu se k nám připlížila liška. Ráno Jirka zjistil, že 2 holky chybí. Objevil je požvejklé a ledabyle zahrabané na zahradě. Lišky to tak prý dělají, že si zabijí více kořisti a někde si ji nechají odležet a do zásoby.
Jako by se šla liška pomstít za své dvě kamarádky. Zub za zub, oko za oko, 2 lišky za 2 slepice.
Je mi záhadou, že je v tu noc Jirka nezavřel. Když nechá záměrně kurník otevřený, vždy alespoň pověsí své oblečení na plot. Svým lidským pachem odrazuje nezvané hosty. 🙂
Bylo zajímavé si projít její trasu plížení. U sousedů se normálně přikrčila, odrazila a přeskočila přes plot k nám! Jak se odrážela, obtiskla si i ocas do sněhu. Teď dostanu zprda, že píšu ,,sprostě“ jen ocas. Mysliveckou řečí je to totiž oháňka. 🙂
Není to tak dávno, co Jirka v noci zahlédl lišku kousek od nás na ulici. Ne nadarmo se říká ,,mazaný jako liška“. Jak asi musí mít pro strach uděláno, když se nebojí přikrást se až do zástavby. Máte také pipiny? Nic není nemožné, tak si pěkně ty své holky hlídejte.
Pár slovíček z mysliveckého slovníku:
Slecha – uši
Světla – oči
Pírko – ocas divočáka
Barva – krev
Běhy – nohy
Kůže – deka
Oháňka – liščí ocas
Zbraně – zuby
Lízák – jazyk
Příběhů z mechu a kapradí bude víc, můžete se těšit na další…Tohle je jen začátek. Bude ještě o divočácích, ježkovi, kočce zlodějce, šíleném kohoutovi a samozřejmě veverkách.
Liška v lidovém podání – jak ji viděli naši předci:
- Liška podšitá
- Chytrý jako liška
- Mazaný jako liška
- Liška je symbol prohnanosti
- Lstivá to liška
- Krade se jako liška
- Liščí sádlo má léčivou moc, ale liščí maso nikdo nejí.
- Spící liška zajíce nechytí
Ráda fotím přírodu, od zvířátek po rostliny, mrkněte na Instagram na profil @sarkaseherezada
Další články s přírodní tématikou najdete v kategorii Příroda.
Poznámka:
Všestranná a přizpůsobivá liška dokázala jako jediná z větších šelem osídlit i městskou zástavbu. Slídí tu za potravou, v parcích a zahradách si hloubí nory.(Zdroj: Nový kapesní atlas Zvířata Evropy, Chris Gibson)