Na konci února mi do emailové schránky přistál neobvyklý email od Dušana z Ochutnejořech.cz. Obrátil se na mě s tím, zda bych nechtěla vyzkoušet jejich produkty, napsat o nich článek a poslat i jejich příběh dál. Zatím mě ještě nikdy nikdo takto neoslovil a mě zajímalo, který z mých článků ho inspiroval k tomu, aby mě kontaktoval. Prý to byl článek o otužování dle Wim Hofa.
V tu dobu jsem Dušana měla chuť odmítnout, protože tak nějak pořád bojuji s časem. Nevypublikovala jsem ještě plno svých článků, které mám stále ve stavu konceptu, že. Nechala jsem si ale nějaký ten den na rozmyšlenou a ještě že tak. O pár dní později jsem to viděla úplně jinak…
Vlastně mi to pak přišlo i roztomilé a stylové, protože mám v práci plno přezdívek: Motýlek, Orel, Azték a i Veverka.😉 Jen pro úplnost, mám vystudovanou Přírodovědu a už od dětství k těm různým zvířátkům tíhnu, hlavně k různým hlodavcům. Navíc jsem si se svýma holkama oblíbila už delší dobu takové to sušené ovoce mrazem, různé ořechové směsi i ty různé plody v čokoládě. V obchodech jsem ale narazila jen na sušené maliny, jahody a ve značce MIXIT ještě na sušený rybíz. Když jsem se proklikla na nabídku sušeného ovoce u Ochutnej Ořech, málem jsem šla do kolen. Musím teda jako fakt říct, to je teda pořádnej RÁJ, nejen sušeného ovoce.
Každopádně než jsem se dostala k vybrání zboží, co bychom s mýma dvěma veverkami chtěly ochutnat, čas běžel jak splašenej. Dostávám se k tomu až v dubnu, kdy nám balík dorazil úplně před Velikonocemi. Starší dcera mi hned po příchodu domů z práce hlásí, že dorazila už ta zásilka od Ochutnej Ořech, zda ji může hned otevřít. Dost jsem zpanikařila a volám na ni: ,,Ale jinak počky na mě, chci slyšet všechny komentáře!“ A nebyla jsem daleko od pravdy. Vybrané zboží mizelo rychlostí světla!:-) Velkým překvapením a neuhlídatelným rychlopožíračem byl můj manžel, a to i u takových produktů, u kterých bych to u něj v životě netipla.
Pro vyzkoušení jsme zvolily s Veru tyto produkty:
Verča: „Co?! Člověk tady chvíli není a už je to skoro všechno snězený!“
Bylo zajímavé pozorovat, co komu jak chutná a proč. Potvrdilo se naše rodinné pravidlo, když jedeme na dovolenou a máme pobyt s all inclusive. Ta variabilita jídel na talíři a chutí mě nepřestane bavit a překvapovat. Tak to bylo i v tomto případě. Co člen, to jiné chutě a favoriti. Mně osobně nejvíc uchvátilo to mrazem sušené ovoce, nejvíc meruňky, švestky a višně. Višně byly absolutní TOP pro manžela díky své kyselosti a osvěžující chuti, zatímco pro holky byly na posledním místě. Pro Terezku byly až moc kyselé, Verči vadilo to, že se hodně lepí na zuby a hlavně na stálá rovnátka. Jirka zhodnotil, že švestky jsou pro něj lepší normálně sušené než mrazem. Mango a broskve nebyly špatné, ale celkovou chuť měly vcelku nevýraznou. Každopádně holky je vyluxovaly v mžiku oka.:-)
Každý jsme jiný, proto co člověk, to originál.
Takže tady krásně platí to ustálené slovní spojení: „Proti gustu žádný dišputát.“
Každý si může vybrat podle sebe, dle svého gusta a nikdo by proti tomu neměl nic mít…
Mochyně peruánská uchvátila jen manžela, a to opět pro svou specificky kyselou chuť. Mě jako Aztéka hlavně zaujala přezdívka tohoto ovoce – poklad Inků. Velmi doporučovaná ke konzumaci během chřipkové sezóny pro svůj vysoký obsah vitamínu C. Holky ochutnaly, ale v požírání nepokračovaly. Dále co nás neurazilo, ale ani nenadchlo byly mrazem sušené banány. Ty byly celkové takové tvrdší a dá se říct bez extra chuti.
Na čem jsme se bez rozdílu ale shodli všichni 4, byly arašídy v různých polevách (jogurt, karamel, mléčná čokoláda). Ty i se slunečnicemi v barevném hávu ala lentilky mizely opravdu mrknutím oka. Dalo by se o nich říct, že jsou těžce návykové a máte prostě problém je přestat jíst ve velkém. Nejvíc mi chutnaly ty arašídy v jogurtu, mňam boží prostě.
„Jen dospěláckou“ návykovkou nazvu zázvor v hořké čokoládě. Hmmm, ten musím říct, za mě PECKA, i když holkám moc nejel. Pro Terezku byl moc pálivý, pro Verču tam bylo až moc čokolády. Přesto, já si na něj šáhnout teda nenechám!:-)
Terezka: ,,Mami a budeme v tom obchodě pořád objednávat, prosím?
Další mňamka, na které jsme si teda fakt fest pochutnávali zase všichni 4, byl Lyofilizovaný černý rybíz v jogurtové čokoládě (mrazem sušený). Ta jogurtová poleva v kombinaci osvěžujícího rybízu je víc než povedená. A barevně vlastně taky.;-) Hrají různými červenými odstíny, mně úplně připomínaly i tvarově nějaká hvězdná tělesa.
Starší Verča o něm úplně zvolala: „Ó můj bože, to je dobrý, dívejte na ty supr barvy! Jen škoda, že ten rybíz v nich není větší, to by teprv bylo amazing!“
Jako poslední pánové na holení zůstávají arašídová másla. Na ty jsem byla hodně zvědavá, protože když byl v Lidlu americký týden, manžel jedno takové domů koupil. Vzpomněla jsem si tehdy na film „Seznamte se, Joe Black“, kde Brad Pitt hraje smrt v lidském těle. V jedné scéně nahusto jí arašídové máslo a nemůže s tím přestat, něco jak já, když si rozdělám nugetu. Tehdy mě teda ale vůbec ale vůbec neoslovilo, spíš bych řekla nechutnalo a říkala si, co kdo na tom má… I u másel to máme s chutěmi různé. Zatímco manžela neoslovil ani jeden ten vybraný typ, já byla mile překvapená tou chutí slaného karamelu. Ten miluju na všechny způsoby. Verči sedla ta příchuť s bílou čokoládou a Terezce ten karamel.
Verča si ale trochu posteskla, proč jsou oříšky i sušené ovoce baleny v plastech a zda by to nešlo vymyslet nějak jinak…
Jsem ráda, že jsme si mohli produkty Ochutnej Ořech víc osahat a vyzkoušet. A já už teď vím, že určitě někdy zase něco objednám, a to i jako dárky pro své blízké. Taky jsem opomněla zmínit, že balík došel opravdu rychle, až mě to zaskočilo. Této firmě můžete důvěřovat, protože je ohodnocena zákazníky na Heurece 98 % a v roce 2022 získala ocenění Shop roku (cena kvality – jídlo a nápoje).
Celý příběh o české rodinné firmě Ochutnej Ořech určitě stojí za přečtení zde.