fbpx
otužování podle Wim Hofa

Otužování a dýchání podle Wim Hofa

Wim Hofova metoda otužování a dýchání v ledové vodě

Wim Hofovu metodu jsem chtěla začít zkoušet už od roku 2018, ale nezrealizovala jsem to. Odhodlávám se k ní až v říjnu 2022, kdy si nejdřív čtu knihu Cesta ledového muže, která mě namotivuje natolik, že se po hlavě konečně pouštím do „boje s ledovou vodou“. Postupně si budu zaznamenávat pokroky a posuny.

Pokud je Wim Hofova metoda prováděna správně a s rozumem, může člověku přinést mnoho benefitů, jako je posílení imunity, redukce stresu, zvýšení odolnosti v náročných situacích, lepší soustředění, zrychlení metabolismu či zlepšení kvality spánku a nálady. (www.zdravi.euro.cz)

Nesnáším zimu a jsem fakt hodně zimomřivá. Sprchuju se a koupu v extra horké vodě, že to ani někteří nemůžou pobrat. Prý by jim z takové teploty slezly nehty i chlupy, či co.:-) Takže otočit to do koupání se v ledu bude sakra oříšek jak něco.

Začínám na konci října s namáčením rukou a nohou v lavóru s ledovou vodou na 2 minuty, soustředím se na pomalé dýchání. Jde mi hlavou, že to není tak hrozný a že to musím přece dát…

První týden v listopadu – posouvám otužování do vany, kdy se odhodlávám k ledové vodě. Sprchování nohou i rukou se pořád ještě dá. Po pár dnech zkusím napustit vanu a sedět v ní 2 minuty. Tohle zatím dobrý. Postupně bych se ale měla sprchovat celá a myslet na dech. Mít ale vůli a vydržet ze začátku 1 minutu pod sprchou v pronikavě ledové vodě je humus přátelé. Už mi jde hlavou, to se někdo posral, tohle nedám… Mám tendenci z toho šoku vždy zadržovat dech. Většina lidí prý začne instinktivně rychle dýchat…

Na 2 minuty ve sprše nejsem schopná se se svou mizernou vůlí dostat. Trpím. Odpor k ledové vodě je neskutečný. Dobře, večer se to ještě nějak dá, ale ráno, když vylezu z vyhřáté postele celá ještě rozespalá, to je něco otřesnýho. Měsíc s tím bojuji jak lev.

Na konci listopadu – googlím  na Youtube jak o život zkušenosti jiných lidí, co se dokázali dostat přes prvotní omračující bolest mrazu až k eufórickým pocitům a pohodovému zvládání jak pomalého dýchání, tak vegetování v ledové kádi, rybníku a hlavně v té proklatě ledové sprše. Zaujal mě jeden náš influencer, který už praktikuje ledovou sprchu 2 roky a užívá si vodu ve vysekané díře v ledu, hned po tréninku na hokeji. Zmiňuje, že ač je sprchování v ledové vodě nejhorší, je to návyk který už nevynechá. Je to prý tak návykové a životabudící, že už bez téhle vzpruhy nedokáže žít.

No tak dobře, ještě to nevzdám. Říkám manželovi, že tu sprchu nedávám, že díra v ledu prý není tak hrozná. Jirka nelení a vlastně skoro do druhého dne půjčuje od svého bráchy káď na ryby. Má vizi, že zkusíme přetrumfnout všechny naše dosavadní Pfka a že letos budeme držet kapra ponoření v kádi. No to jsem zvědavá. Mám měsíc na to, abych se vypracovala jít celá do kádě a i tam teda nějakou tu chvilku vydržet. Pořád s odporem cvičím ledovou sprchu. Bože, to je šílenej masakr.

Ha, do pár dní Jirka napouští káď vodou ze studny. Říká: ,,Nechceš to zkusit? Teď to není ještě tak studený.:-) Někteří lidi si zaplatí kurz s trenérem Wim Hofovi metody a bez předešlého trénování jdou rovnou do ledového bazénku. Tak proč ne?

K mému velkému údivu, je voda sice studená, ale vlézt do ní mi nedělá sebemenší problém, nekvílím, ani nenadávám sprostě. 😉 Vítězoslavně posílám video švagrovi celá spokojená. Dojde mi zpráva: ,,Haha, zítra chci vidět fotku, jak to dáš, do rána má být -5 °C.“ Haha, říkám si, o tolik to snad tak hrozný nebude. Mezitím se dozvídám, že náš rodinný kamarád Kája je v tomto směru o rok napřed a volá mi ohledně rad a postřehů. Jeden z nich je, že pokud je pěkně, do vody není problém vlézt. Pokud je vlezlo a hnusně, je to na pytel. Hmm, zajímavé, teď je to na mně, jak to budu na sobě testovat dál.

Ráno mi jde Terezka rozsekat led v kádi motykou. Svítí sluníčko a já se oblíkám do plavek. Už když vylezu ven, zjišťuju, že se teda skokově ochladilo jak hrom. No nic, jdu na to. Jedna noha, druhá noha… Zas ta panika, pane bože to je bolest, to nedám… a vyfičím z kádě jak kulovej blesk. On měl ten švagr pravdu, kruci. Vzpomenu si na Káju, jak mluvil o tom sluníčku a jdu to zkusit za 2 hodiny na druhý pokus. Zajedu tam celá a snažím se zklidnit dech. Ale jó, zase dobrý, po dvou minutách raději lezu ven. Jsem zmrzlá jak hovno, které leží kousek od kádi, ani jsem si ho před tím nevšimla…

Holky se mně smějí, že vypadám jak spařený prase. Jsem celá rudá až po hranici, kde končila voda. Říkám jim: ,,To je takhle dobře. Tělo je zdravé a takhle je vidět, že se dobře umím prokrvit.“ Udržet tam ale ruce jako včera se mi moc nezadařilo, ty ten mráz snáší nejhůř.

V týdnu se ale vracím z práce až za tmy a vlézt do kádi zase začíná být strašák a má vůle dostává na prdel. To, co vždycky předvádím, než vylezu ven, mě vždycky pak rozesměje. Jsem jak malý děcko, kterému se nechce něco udělat, nebo nemá odvahu a stále chodí dokola jak mlsnej kocour. Je fajn, když vás v tom někdo podporuje, hecuje nebo vyburcuje. To vlastně říkal i Kája, že ta síla „davu“ má hodně do sebe a člověk má mnohem větší motivaci to nevzdat. Tak pokud do toho chcete jít taky, domluvte se s více kamarády, přítelem/přítelkyní, dětmi apod.

Dnes v pátek 25. listopadu přijíždím opět za tmy odhodlaná zajet v kádi až po krk. Doma jsem krásně rozehřátá a vypadá to, že dodržím předsevzetí. Ale prd, jakmile vlezu do té ledárny zas vyměknu, že si tam zas nesednu. Tak nic, aspoň tam zůstanu ty 2 minuty stát a udělám konečně ten jeden doporučovaný cyklus 30 nádechů a výdechů, pak jeden extra nádech a ne úplný výdech, zadržet dech a snažit se vydržet co nejdéle to jde. Dnes se konečně dostávám na něco přes 1 minutu, což ještě není moje klasika pod vodou. Nevadí, co není teď, brzo bude. Pak abych ze sebe zas neměla depku, vlezu pod ledovou sprchu a snažím se aspoň o tu zatracenou minutu. Nohy, co byly venku v ledárně, najednou vnímají tu studenou sprchu jako teplou vodu, wau. Zbytek těla samozřejmě zase skučí. Ale už tak je to posun. Celý večer mám pocit, že mi krásně hřejí nohy a rozlívá se ve mně jakýsi příjemný pocit zadostiučinění.

Tak co ráno soboto? 😉 Dám to nebo nedám až po krk? Uvidíme,… No nedala. Pršelo. :-/ Tak jsem jen byla do půl stehen a snažila se o ten jeden cyklus dýchání a následné zadržení dechu (celkem 3 minuty). Zvládla jsem vydržet tak tu minutu bez dechu a ven. V neděli ovšem v poledne krásně svítí sluníčko a hřeje do tváří. Na schodech si udělám první cyklus dýchání a pak odhodlaně zajedu až po krk do vody. Prvních pár sekund zase otřes, ale po chvílí se uvolňuji a soustředím se na další cyklus dýchání. V zadrženém dechu dokonce vydržím minutu dvacet. Stále nemám ten nutkavý pocit vylítnout z vody, tak si dělám další cyklus. Mám zavřené oči a plně se soustředím.

Někdy je míň víc než víc. Nepřepalte to.

Najednou cítím tlapku naší Arny na své ruce. Ťapkou do mě ďobe a zkouší, zda jsem v pořádku a žiju.;-) To samé Terezka. Vyšla ze dveří celá nesvá, že jsem v kádi nějak podezřele dlouho. „Mami, žiješ? Jak to že jsi tam dnes tak dlouho?“ Bobeček můj mě taky přišel zkontrolovat, zda nemám exitus… Pak v klidu vylezu, Terezka se mně směje, jakou mám husinu a hlavně té mé růžové barvě. Prasátko hadra. Asi jsem to s tou dobou přepískla, mám potřebu se stále zahřívat z pocitu zimy. Dávám si předsevzetí, že to nebudu přehánět a raději budu dávat míň než víc. A že káď až po krk bude prostě pocitově dle nálady a rozpoložení. I jen nohy  v ledárně jsou totiž krásně vybuzující.

12.12. – přes noc hodně mrzne, i -11 C°, nedá se nic dělat, aby nepraskla káď, ji Jirka musí vypustit. Stejně jsem chytla jakousi virózu a s otužováním si dala pauzu.

15.12. – nasněží ale pořádná hromada sněhu, a tak se bude dát otužovat v něm. 😉

Po týdnu začínám tedy opět od začátku s postupným otužováním. Nejdřív teda ta sprcha, pak chození ve sněhu a další dny leh do sněhu. Myslela jsem si, že vydržet v něm bude pohodička a o chlup lepší než být v kádi. Hmm, tak ne no. Je to výzva jako vždy. Při ležení mi nejvíce trnulo mrazem břicho a prsty u nohou.

 

Šárka Pospíšilová
,,Mám chuť vyprávět své životní příběhy, jak ty veselé, tak i ty nepovedené. Z mých chyb a přešlapů se budete moci poučit a vyvarovat se jich." Můj příběh si můžete přečíst zde >> Již jsem dala dohromady i plánovaný eBook o naší svatbě. Díky němu se budete moci na tu svoji i na svatbu někoho jiného lépe připravit. Já už své chyby nevrátím, vám ale ty moje můžou pomoci. Mé svatební přešlapy zde>>