Vizualizace a Čchi Kung v hokeji

Vizualizace, meditace a praktikování Čchi Kungu (Qi Gong) v hokeji jako metoda zklidnění a koncentrace před zápasy

Již to budou 4 roky, co se mi podařilo v životě vyhořet (celý příběh), od té doby na sobě stále makám a zkouším různé metody zklidnění, abych dokázala v dnešním zrychleném světě najít klid a rovnováhu. Z mnoha technik je to i práce s pozitivními vizualizacemi nebo Wim Hof dýchací cvičení a otužování.

Jsem stále v kontaktu se svým spolužákem z vysoké (obor Geologie), co se usadil v Kanadě. I on si  v životě prošel těžkým obdobím, ze kterého mu pomohl právě Čchi Kung (Qi Gong – čínské cvičení mysli a těla), který ve Vancouveru později i vystudoval. Tyto metody zklidnění začal aplikovat i u juniorů, které trénuje hokej. Tak před půl rokem (8/2023) mi poslal odkaz na svůj rozhovor na hokej.cz (Čech trénuje v Kanadě a boří mýty. Čínská medicína? Kluci si ji pochvalují.)

Jan Jarolím – fotky z článku na hokej.cz

Na tomto základě mi v hlavě vznikl plán udělat s Honzou mnohem podrobnější rozhovor, kde by (nejen) mně popsal tyto metody v praxi mnohem komplexněji a do hloubky. Na Silvestra jsme si zavolali, já mu nastínila svůj nápad a přes Google dokumenty mu zaslala nástřel otázek. Ze začátku trochu váhal. Ale nakonec jsme se pustili do práce. Myslím, že tento článek by mohl pomoci nejen hokejistům a sportovcům. Já sama jsem praktikovala pozitivní vizualizace, cvičení Čchi Kung a metodu Wim Hof ještě před tím, než na to s Honzou došla řeč.

Honzo, od kolika let hraješ hokej, kdo tě k němu přivedl? Co to obnášelo? (četnost tréninků, dojíždění apod.)

V první řadě bych chtěl poděkovat za tuto příležitost zrekapitulovat a zhodnotit moje zkušenosti s hokejem.

Hokejem, jsem se nikdy neživil ani jako hráč či trenér, přesto se mu v různých podobách věnuji od 4 let. V mladším věku bych toto stanovisko bral tragicky, ale z dnešního pohledu jsem schopný vidět hlavně pozitiva, které mně hokej přinesl do života. Připravil mě fyzicky na náročnou práci, dal mně možnost se socializovat a adaptovat se v různých kolektivech. Na bruslích jsem byl od 4 let. Maminka mě dala na krasobruslení a já pak přešel s podporou táty na hokej v Karlových Varech, i když ze mě chtěl mít v první řadě fotbalistu.

1982 – Táta ze mě chtěl fotbalistu a nejlépe Baníkovce

Kdo tě tam vozil od kolika do kolika, kolikrát týdně a kam? Jak to rodiče kloubili se svými zaměstnáními?
Asi to byl mazec pro moje rodiče, když teď vidím kolik času to bere. Ze začátku mě vodili rodiče, ale později mě nikdo nevozil, vyrůstal jsem v době, kdy 30 minut chůze nebyla vzdálenost a na tréninky jsem chodil sám, hádám od 4. třídy.

Jaké byly začátky? Jaké to bylo po několika letech,…
Já byl hokejový fanatik od malička. Pořád jsem si něco doma zkoušel. Když jsme se přestěhovali do Příbrami, tak jsem hned udělal designovou úpravu nového bytu se zaraženým pukem do dveří sprchového koutu. Tuhle historku dával můj táta k dobru dlouhou dobu. Měl jsem relativně hodně zranění a nemocí. To mě však brzdilo a ukazovalo, že profi hokej moje cesta nebude. To jsem si však nechtěl a neuměl připustit. Zároveň rodinné zázemí nebylo úplně ideální. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 7 a bráchovi 4 roky. Dodnes si pamatuji, jak se mě trenér Zdeněk Valčík v mých sedmi letech zeptal, proč se mračím a nesměju se jako ostatní kluci. Vím, že to myslel dobře a budiž mu země lehká. Neměl jsem na to odpověď a chtělo se mi z toho brečet. Místo toho jsem to v sobě zarazil, aby to ostatní nepoznali.

2013 – Kvalifikace na RedBull Crash Ice v Quebecu. 5. místo z Britské Kolumbie, 103 startujících – nekvalifikován

Můžeš být prosím konkrétní? Jaká zranění a nemoci?
Můžu být i konkrétní, pokud chceš. V 5. třídě jsem měl operaci slepého střeva s pozdějšími komplikacemi a následující operaci o dva roky později. Nenávazně jsem měl problémy s třísly, což byl asi důsledek přetrénovanosti tím, jak jsem se snažil dohonit ztrátu po rekonvalescenci. Zhruba v 15 letech mě třísla vyřadily z provozu tak, že mě lékaři skenovali ze všech stran a náhodou zjistili, že mám jen jednu ledvinu. Doporučili mi, abych skončil i s hokejem. To se nestalo a prošel jsem dorosteneckými a juniorskými výběry. Tam proběhla běžná zranění jako otřes mozku, natažené vazy.

Problémy s třísly jako důsledek přetrénovanosti.

Při přechodu do mužské kategorie jsem dostal po maturitě komplikovaný zápal mozkových blan, což znamenalo být měsíce na lůžku v nemocnici bez pohybu. Na led jsem se dostal o měsíc později. Studoval jsem první rok vysoké školy v Praze. Trénoval jsem a hrál na střídavé starty mezi Hvězdou Praha a juniorskou 1. ligou v Příbrami. V této sezóně jsem si v zápase s Chomutovem vykloubil rameno. Na střídačce nás moc nezbylo, byl to tvrdší zápas, takže jsem to musel dohrát a v posledním střídání mě protihráč spadnul na koleno tak, že mi natrhnul vnitřní kolenní vaz. Následující sezónu jsem přešel na vysokou do Brna, kde jsem hrál krajskou soutěž a za Masarykovu univerzitu. Tam už žádné vážnější zranění neproběhly, kromě šrámů a běžných bebíček.

Být útočník sis vybral nebo to rozhodovali trenéři? Na čem ten výběr závisel?
Útočník, v tom jsem měl jasno. Už si nepamatuji, jak to vybírali a na základě jakého klíče.

Jaký byl trend v době, kdy jsi začínal? Jaká byla generace otců? Jak se k vám chovali? Co očekávali? Byla to tvrdá škola? 
Dobrá otázka, vyrůstal jsem na přelomu komunistické a post komunistické doby v hornickém městě po útlumu těžby, situace tam nebyla jednoduchá, a to se odráželo i na charakteru otců a trenérů. Spíš to bylo tvrdší, než měkčí z dnešního pohledu. Pohledem zpátky mně nepřijde, že by s námi měli nějaký kolektivní cíl, ale pár kluků kolem mě se dostalo relativně daleko v hokeji do NHL a repré.

Dnes myslím, že to bylo i díky vlivům z rodin. Vedení rodičů k vychování výkonnostních sportovců je nezbytné. V mém případě to bylo spíš o samostatnosti a o tom, co jsem okoukal z okolí. Já měl nějak zafixováno, že dosáhneš výsledku pouze tvrdou prací, částečně to je pravda, jenže jsem neznal a nebo mně nikdo nevysvětlil, že do toho vzorce patří další proměnné atributy. Jako jsou fyzické dispozice, motivace, zdraví, mentální odolnost a vyspělost, rodinné zázemí, štěstí a znalost lidského – tedy svého těla. U mě pár atributů do vzorce chybělo, což je absolutně v pořádku.

Řekneš mi těch pár atributů? Viz poslední otázka – Co bys chtěl vzkázat dnešním klukům?

Jací byli tví trenéři? Spíše tvrdí, cílevědomí, ale neempatičtí? Zažil jsi někdy nějakého, který nerazil heslo tvrdě, bez odmluv, ale byl to opravdový vzor…?
Mezi přípravkou a mužskou výkonnostní kategorii jsem byl v kontaktu s několika trenéry. Byla to široká škála individualit a povahových typů. V této škále byli i ti, kteří by dnes byli viděni jako nezpůsobilí v práci s dětmi. To říkám jak po zkušenostech z Česka tak i z Kanady. Ani tady to není zdaleka, zdaleka ideální. Možná, že bych řekl i horší, alespoň tady v malém městě.  

Uvědomuju si, že dnešní doba je v určitém smyslu přecitlivělá, ale je dobře, že už existují v týmech a svazech vnitřní nařízení, která když si někdo přečte a chce je dodržovat, tak dokážou tyhle “individua” eliminovat. Hokejem se bude živit <1 % hráčů z každého ročníku. Tak to prostě je. Do NHL se dostane 0,025 % hráčů z celé Kanady a je absolutní nesmysl vytvářet tlak na děti, které mají v první řadě zájem o radost z pohybu a být v kolektivu.

Sport by měl zůstat radostí…

Toto se snažím vysvětlovat i rodičům, jak najít zdravou rovnováhu mezi zodpovědným přístupem ke sportu/životu a stále mít z toho radost. I mezi rodiči je to velice široká škála přístupů. Některým rodičům se musí vysvětlovat, že trénovat 2x týdně hodinu denně je málo a zase na druhé straně se musí rodiče vyvádět ze zimního stadionu a odlepovat z plexiskla, protože nadávají na trenéry a nebo hráče jak hrají, a nebo jak to vedou. 

Nebo naopak byl nějaký jako “váš hodný táta“, který vás vždy podrží a má rád, i když něco nevyjde, zkazíte apod.?
Vím, co tím myslíš a musím to tu rozdělit na nejmíň dvě kategorie, a tedy dva odlišné přístupy. V té výkonnostní by tohle neměla být primární trenérova role. Trenér by neměl být jakýsi mírný hodný tatínek, který tě pochválí za každou kličku a nebo, že si dokážeš zavázat brusle. Zároveň jsem na takového trenéra nenarazil, i když věřím, že takoví existují. Speciálně ve výkonnostních týmech by měl být trenér nestranný a měl by následovat kolektivní vizi týmu. Až druhořadě by se měl věnovat individualitám/jednotlivým hráčům a vést je k jejich nejvyšší kapacitě, aby s jejich úspěchem uspěl i tým.

S rozdílovými hráči mám zkušenosti, že jsou buď netrénovatelní a nebo vyžadují spoustu práce. Je to alchymie. Jeden člověk nedokáže vše zachytit. Co se týká té druhé kategorie, mladších ročníků a rozvojového hokeje, tedy U7 (under 7 years old – do 7 let) až U11 (under 11 year old – do 11 let), kde je běžné mít více trenérů/rodičů pomocníků, tak se to dá uhlídat lépe a naopak je vyžadováno, aby se s hráči více komunikovalo. Je to piplačka a mravenčí práce. Tam by měly padat základní otázky charakteru: „Nebolí tě noha v bruslích, můžu ti to víc utáhnout, proč brečíš, bolí tě něco a kde? Jak tě to dneska bavilo a přijdeš příště zase?” Tento věk je zároveň nejdůležitější období pro vývoj hráčů a jejich charakterů.

Věk 7 až 11 let je zároveň nejdůležitější období pro vývoj hráčů a jejich charakterů.

Vzpomeneš si na ty nejvíc špatné zážitky? Jaké jsi na ně měl reakce? Jak se ti propisovaly do psychiky, do pocitů, ovlivňovalo ti to nějakým způsobem zdraví?
Já jsem neměl vyloženě problémy s autoritami, jestli se ptáš na tohle. Kromě mých častých otázek… Nicméně, kolem 5. a 9. třídy jsme dostali trenéra, který vyloženě urážel hráče, včetně mě. Hrál na výsledek a nebo točil svoje oblíbené hráče. Před zápasem si vymýšlel hanlivé přezdívky, aby nás shodil. Dnes se tomu zasmějeme, protože to fakt nemělo obdoby, co z něho někdy vypadlo. Dodnes je ale pro mě absolutně nepochopitelné, o co mu šlo. Někteří kluci kvůli němu raději skončili. V týmu měl své dva syny, takže s námi zůstal dlouho.   

Před zápasem si vymýšlel hanlivé přezdívky, aby nás shodil.

Když se někomu něco nepovedlo při trénincích, ale hlavně v zápasech, zažil jsi/ zažíval jsi i nepříjemné momenty, kdy jsi věděl, že fungujete jako dobrý tým → ale tobě nebo někomu jinému se něco nepovedlo → ostatní tě/ho uráželi, nadávali, dávali vyžrat? Zažil jsi šikanu nebo jí byl svědkem?
Určité věci se asi děly, ale to ke kontaktním a kooperativním sportům patří, jsou tam někdy emoce na rovině 1000 a hráči by se spíš měli vést k tomu, jak je zvládat a procesovat. Viděli jsme toho dost, abychom dokázali posoudit, co do sportu a práce s mládeží nepatří. Děje se to i v Kanadě a svaz to začal tvrdě postihovat. Věci se mění, ale nevím jak v ČR.

Narazils na arogantní spoluhráče v týmu, jak zmiňuje Roman Staša tady v tomto článku na www.bezfrazi.cz? → Roman Staša: „Nechte mě si hrát.“
Článek jsem četl a pochopil verzi Romana Staši. Zdá se, že je obětí systému. Nikoho nesoudím a vážím si, jak to otevřeně napsal. Faktem je, že asi neměl nikoho, kdo by mu vysvětlil, co znamená pokora a nebo dostatek životních situaci, které by mu daly možnost na vybranou. Uvedu příklad z Kanady. Přišel k nám hráč do týmu, který měl nadprůměrné bodování, ale protože byl negativní v kabině, teď se hodně používá výraz “toxic”, tak byl za 2 měsíce vyměněný.

Byl negativní v kabině, do 2 měsíců byl vyměněn. Týmový duch celého týmu je důležitější než pár gólů navíc.

Mentalita je tu jiná, trenéři vědí, že za rohem čeká další podobný střelec, který třeba bude mít zájem o kolektivní přístup. Týmový duch neboli “team spirit” celého týmu je důležitější než pár gólů navíc. Jinak já osobně jsem na podobné typy nenarazil, a nebo nebyli tak výrazní, že by mě vykolejili. Spíš jsem si bral příklad z vrstevníků jako byl Tomáš Plekanec. Dal nám 3 góly, rozdal 4 stromy a pak ještě běhal do schodů příbramskýho zimáku. Nebo Patrik Štefan, draft #1 (vybrán jako první při draftu v roce 2000, Jaromír Jágr byl například pátý). Vždy mě pozdravil a chvíli pohovořil. Dokonce i ve Vancouveru se ke mně hlásil, když jsem pomáhal českému národnímu U18 týmu (under 18 years old – pod 18 let).

Odešel z vašeho týmu nějaký spoluhráč, který neunesl kritiku, chování druhých? Fyzickou i psychickou zátěž? Měl jsi taky chuť to vzdát?
Ano, odešli nebo byli odejiti. Ne, neměl jsem chuť odejít.
Kecám, asi 10 000 krát… Při každým kolečku na “Nováku” během letní přípravy, například. Zároveň se mně teď vybavuje několik období, kdy jsem měl tento pocit z různých důvodů. 

Byly tréninky a udržování se ve fyzické kondici pro všechny reálné? Zkolaboval někdo před tvýma očima z přetížení, z fyzického vypětí? Měl někdo silné křeče, pocity na zvracení, zvracel, točila se mu hlava, nebo úplně zamrzl a nemohl se pohnout?
Ano, viděl jsem hráče kolabovat. Pokud by ses  zeptala, jestli to je nutné zkolabovat, aby hráč dosáhl dobrých výsledků, tak bych odpověděl že ne. Avšak každý trenér a hráč má jiný přístup k tréninku a svému zdraví. Já osobně doporučuju jít lehce za hranici komfortu, ale konzistentně. Přináší to benefit udržitelného vývoje hráče v rovnováze se zdravím a krůček po krůčku potlačuje “našeptávače” = ten vnitřní hlas/ego: “Už nemůžeš, končíš…”.

Brali jste v té době hořčík pro svalovou i psychickou podporu nebo jiný přípravek?
Hodně lidí bralo kreatin na svalovou hmotu, později žvýkací tabák a nebo alkohol před zápasem na uvolnění. Já sám jsem skončil u pivních kvasinek. To byly prášky, haha. 🙂 Máma byla zdravotní sestra, takže jsem měl jakýsi pojem už z domova o tom, co za to stojí dělat a co ne.  

Jak to zvládá dnešní mladá generace (v Kanadě?)
I Kanadský hokejový svaz má co dohánět. Plno věcí, na které se mě ptáš jsou v regulích svazu, ale dodržování a následování je věc jiná. Juniorský hlavní trenér na témata o výživě vůbec nemá čas, je zároveň v pozici GM (Genaral Manager). Loni v play off po 60 minutovém prohraném prodloužení jsem v autobuse hráčům doporučil, ať si před spaním dají pouze magnesium a po cestě popíjejí vlažnou či teplou vodu nejlépe s citrónem, aby mohli spát a plně regenerovat. Elektrolyty a cukry, které doplňují glucogen ve svalech  dodávající energii, by měli mít až další den, aby je nestimuloval před spaním. Zmínil jsem to úmyslně, protože je vidím pořád ve 22.00 večer cumlat Gatorate a podobný sladký srajdy.
Hlavní trenér mě chytil za sako s tím, že tohle není NHL, ať s tím neztrácím čas jim tohle vysvětlovat. Musel jsem mu odpovědět, že toto je mně známo, že nehrajeme NHL, ale že mi jde o zdraví hráčů a dobré návyky. 

Před spaním jen magnezium, vlažnou vodu s citrónem na dobrý spánek a regeneraci. Elektrolyty s cukry až ráno.

Co se týká kanadské současné generace, to je trošku komplikovanější na vysvětlování do detailu, takže to přeskočíme. 

2023 – Creston Valley, Thunders Cats

Byl a jsi útočník. Jakou máš povahu Honzo? Jak by ses definoval? Sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik nebo kombinace některé z těchto rysů?
Nepatřím ani do jedné z těchto krabiček. Jako psycholog amatér si dovolím tvrdit, že jako osobnosti a jedinci jsme spojené nádoby, které se navzájem doplňují a ovlivňují. Kapalina v těchto nádobách jsou emoce, které vstupují do hry na základě vnějších podnětů a případných traumat z minulosti. 

Když byla v týmu blbá nálada, byl jsi ten typ, který vymýšlí blbiny, hovadiny, aby situaci odlehčil? Jako na vysoké? 🙂
Typický bavič nejsem od toho byli jiní talenti, ale ano máš pravdu, “sranda”, zábava a odlehčení situace jsou nejlepší léky. Co jsem Ti udělal na vysoký?
Takhle přesně si to nepamatuju, vím, že jsme se ze srandy furt otravovali a dělali hovadiny… Tys na mě něco vymyslel a já to ještě upgradla, uměli jsme si krásně nahrávat na fóry… Vždycky když se mi povedlo něco dobrýho, tak jsi mi říkal “Šárino!” 🙂
Tak se Ti tady veřejně omlouvám.
To nemusíš, mě to vždycky ještě víc rozesmálo, že se asi rozčiluješ, že ti to umím hezky vrátit.

Ples ve Staré Líšni, Honza po mé pravici, Brno 2005

Na jakou poslední srandu svých spoluhráčů nejraději vzpomínáš? Dělali jste si ze srandy naschvály, kanadské žertíky? (tak je to myšleno)
Zrovna nedávno mně Kanaďani schovali vestu před zápasem a musel jsem si jednu půjčit. Stálo mě to voucher do Tim Hortna. Hrajeme tu pro žízeň a je dobrý, že je stále sranda. Upřímně jsem se tomu zasmál, protože po zápase jsem ji našel v báglu. Teď hledám, kdo to udělal…
No a teď o víkendu (pozn. 25.2.2024) mi někdo přibalil dudlík. Super fórek, řek jsem si. Oni si totiž o nás „Evropanech“ říkají, že jsme uplakánci – ne tak tvrdí jako oni Kanaďani, víš?

Jak na tom byli se srandou trenér/ři? Za které všechny kluby jsi hrál?
To bylo různé. Avšak plno hlášek zůstalo po dekády legendárních.
A mohl bys nějaké uvézt, až budeš zapomínat, budeš rád, že to tu máme. 🙂
Hele nevím, jestli to chceš na svých stránkách?????????????? Jména jsem vymyslel, ať se někdo neurazí. 

• “Franto, otevři si košík, dej si ho nahoru. A teď se podívej doprava, pak doleva. Ať všichni vidí, co jsi za čuráaaaaaka!!!”
• “Tak co Honzo, dneska máš volšový a nebo vrbový ruce. Dej mi vědět, já ti je pochčiju a třeba ti změknou.” 
• “Vašku, ty jsi velký brankář, ale ne výkonem. A s prominutím, v tý bráně stojíš jako čurák.”
• “ Tak co Vildo, jel jsem přes Lhotu a všude lítalo peří. Stoly se prohýbaly? Sežrals husu a nebo kachnu?”
• “Míro, tak co bude dneska na modrý? Zase um tata, um tata, a hele už jedou..?” (jakože se dnes jde jen vyprdět, nebo jak důchodci pomalu na dechovku umcaca umcaca… ;-))
• “Filip and Tomáš, nerozlučná obranná dvojice se zájmen pro hru, jako rybí krev a rybí oko.” (rybí krev – jako že je chladná a oni byli flegmatici, netankonvalo je vůbec, co se na ledě dělo…)
• “Tak co Lukáši, zase se dneska budeš schovávat za obránce jako mámě za sukni?”
• “Ondro, to bude zase nasráno v kalhotech až pojedeš k mantinelu?… budeš lajnovat nahnědo?”

Chodili jste jako teenageři bujaře slavit nebo vám to striktně zakazovali? Stalo se u toho někdy někomu něco (problém s policií, zásah záchranky, hasičů apod.)?
Co se stalo v kabině zůstane v kabině.
To je zajímavé přirovnání… připomíná mi to jak pravidlo ze zpovědnice…

Chodil jsi se spolužáky do tanečních, na diskotéky, do hospod, bavit se? Nebo tvůj život byl striktně nalajnován od A do Z? Jak to šlo vše skloubit se základní a střední školou? Měl jsi vůbec energii se přes týden učit?
Budu mluvit za sebe. Já jsem měl tohle v začátcích zakázané z domu, což bylo jen dobře. Nic mně neuteklo. Výuka na základní škole byla přizpůsobena hokeji. Během střední školy to bylo doma striktní i díky tehdejšímu příteli mé mámy. Bylo to o škole a hokeji, jak říkám absolutně v pořádku.  

A co holky? Měli jste na ně vůbec čas? Chodil jsi v té době s nějakýma? Jak zvládaly tvou časovou vytíženost? Byl hokej někdy důvodem k rozchodu?
Holky? Měl jsem dlouhodobou známost, musel jsem za ní utíkat z domu. Jak říkám, nebylo to dovoleno. Už na základní škole nás vybrali do hokejové třídy, kde jsme byli pouze kluci. Chvíli nám to pak trvalo, jak se správně naučit chovat k dívkám v pozdějším věku. 

Dovolil si někdy někdo přijít na trénink pozdě, ještě opilý s kocovinou? Dostávali jste tresty?
Tohoto jsem byl svědkem jen v Brně.

Měli jste nějaké techniky před zápasem, abyste se zklidnili, vyrovnali se stresem (→ očekávání výhry okolím) a soustředili se prostě na zápas?
Brňáci měli svoje techniky jak se uklidnit. Slovenští hráči měli podobné metody.  

Teď vážně, jako trenér jsem v procesu zavádění metody pro U18 a juniory na základě kombinace dechových cvičení, meditace a vizualizace. Speciálně pro U18, kdy přijdou na zápas rovnou ze školy, často do sebe cpou jídlo na poslední chvíli a mají se najednou začít soustředit na hokej? To byla noční můra sledovat první třetinu. Takže, teď děláme to, že po rozcvičce jdou všichni do kabiny, ztlumí se světlo, pokud to jde, odevzdají se telefony, vypne se muzika a dýchá se. Používám buď Čchi Kung dechová cvičení a nebo Whim Hof, pak je provedu krátkou vizualizací, kdy do zátěžových částí těla po relaxaci přivedeme emoci a nebo vlastnost odpovídající této části těla. Například pánev, flexibilita, vnitřní síla, červená barva.    

Kolik jsi měl úrazů? Byl některý hodně vážný? Kdo vás na ledě ošetřoval?
Relativně hodně, s odstupem času nechápu, proč ještě lezu na led.
Kombinace vážnosti. Měli jsme doktorku, maminku spoluhráče a nebo záchranáře. Stalo se ale několikrát, že tam pro tebe nebyl nikdo.

Měl jsi vyražené i zuby?
Dva, zakousl jsem se do vyrážečky. (pozn. Honzova reakce na můj požadavek vysvětlit toto slovo: „Každý ví, co je vyrážečka.“ :)) Shodou okolností mě včera (23.2.2024)  vypadnul jeden z těch náhradních zubů při běžné prohlídce, tak mi ho hned přilepili. Doktor říkal, že zubaři v Česku udělali velice dobrou práci. 

Jak a proč jsi se dostal do Kanady – v kostce tvůj příběh. Hrál jsi tam hokej jako své odreagování?
To by bylo na dlouho. V kostce? Chtěl jsem v 2010 vidět Olympiádu a NHL, naučit se pořádně anglicky, cestovat, vidět přírodu a vrátit se za 3 měsíce. 

Ano, v několika týmech na “pro žízeň” úrovni. Úplnou náhodou jsem narazil na Česko – Slovenský tým LIONS ve Vancouveru s dlouhou tradicí, který v té době hrál relativně dobrou úroveň v ASHL, což je liga pod Kanadským hokejovým svazem. Hlavně ze začátku jsme měli hodně srandy, byli tam dobří hráči, co hráli extraligu, jak v ČR a nebo na Slovensku. 

Výhra v Naganu 1998 je pro Kanaďany, jako když píchneš do vosího hnízda, nebo červený hadr na býka.

Měli jsme Československý znak na hrudi a vlajky na dresech, takže určitě kanadské týmy to stimulovalo, jako když píchneš do vosího hnízda. V těch zápasech se hodně projevovala skrytá “kanadská slušnost”, která se spíš jevila jako závoj na hrubosti a agresivitě. Zároveň jim Nagano stále leží v žaludku. S některými týmy jsme se fakt řezali hlava nehlava. Podařilo se nám několikrát vyhrát lokální titul a v roce 2013 jsme reprezentovali Britskou Kolumbii na mistrovství Kanady a USA v Calgary. Šlo hlavně o srandu, ale bylo o nás „dobře postaráno“.

2012 – ASHL, Mistrovství Západního pobřeží Severní Ameriky – Pacific Cup

Počki, tak rychle se mě nezbavíš… Jak jsi se rozhodl tam zůstat a věnovat se geologii? A jak se ti zadařilo jako cizinci sehnat odbornou práci, kterou jsi vystudoval?
K tomu Ti taky můžu něco říct. Sehnal jsem práci v oboru vlastně díky hokeji. První rok jsem pracoval na stavbách, a to nebyl vůbec můj plán. Chtěl jsem jít na úvod do jazykové školy. Jenže, úplně první den v Kanadě jsem si šel koupit jízdenku na autobus a nechal jsem kreditní kartu ve čtecím zařízení v 7/11 obchodě. Prostě Lojza. Vrátil jsem se tam během minuty a obsluha jen kroutila hlavou, že to není pravda. Byli to Indové, na něčem se domlouvali čemuž jsem nerozuměl, takže jsem věděl, že musím jednat a běžel do nejbližší internetové kavárny zablokovat kartu, ale už bylo pozdě. Někdo vybral celý účet. Měl jsem velké štěstí, že mě dobrá duše česká půjčila $CAD (kanadské dolary) na první měsíc a já šel hned makat, abych mu to mohl zplatit. Dělal jsem na demolicích, později kachličkoval a nebo na stavbě. 

To ve mně něco zažehlo, asi motivaci, že proto jsem ale Česko neopustil a napadlo mě si sehnat práci v oboru. Což vůbec nebyl můj prvotní plán. Ve dnech volna jsem smažil životopisy a roznášel je všude, kam se dalo. Vancouver je světový HUB pro juniorské průzkumné hornické firmy, což jsem taky do té doby nevěděl. V každém mrakodrapu bylo alespoň 5 firem a myslím, že tak 200 firem dostalo můj “strukturovaný životopis”, který byl dobrý tak akorát pro McDonald, což mně řekl jeden z geologů. Měl pravdu. Zjistil jsem, že to tak jednoduché nebude. 

Navíc trh byl už 8 let dole a nikdo nehledal geologa. V jedné z firem jsem však narazil na Čecha – důlního inženýra, který mě vzal přes sekretářku do kanclu a posadil mě před hlavního geologa. I ten mi oznámil, že práci bohužel nemají, ale líbilo se mu, že hraju hokej a nabídnul mi, že můžu hrát v jejich firemním týmu. Trvalo to rok než si mě Wayne pozval do kanceláře ještě jednou, aby mně nabídnul moji první práci. Bylo to na Arktidě, 700 km za polárním kruhem v dole na zlato během polární noci. Nikoho nemohli sehnat tak ho napadlo, že tam pošlou mě. Takhle to nějak začalo.     

2011- Kontrola generátoru ve 14:00, Blizzard -55°C, plus windshield, Arktická základna Boston, Nunavut

Jak k tobě přišla nabídka na asistenta trenéra? Co to vlastně obnáší? Náhodou. Realitní makléřka a prezidentka týmu, co nám prodala dům viděla, že mám plno krámů, co se týkají hokeje, tak na to přišla řeč. Hledali asistenta trenéra pro Juniorský výkonnostní tým. Dal jsem dohromady hokejové resumé v čemž jsem už měl zkušenosti a na papíře se ukázalo,  že jsem vlastně trenér. 🙂

Bere to hodně, hodně energie a času. 

Jak jsi se dostal k Čchi Kungu a proč? (vyhoření v práci, blbé pocity v cizí zemi …) Kde jsi ho studoval (Kanada, Asie)?
Studium Qi Gongu u mě začalo v součinnosti s událostmi v mém osobním  a kariérním životě v Kanadě. S odstupem času mě Qi Gong pomohl nepřímo se vrátit do sebe. Poté následovalo období, kdy jsem se nemohl nabažit nových informací a expanzi, takže jsem strávil nějaký čas v Asii kromě aktivního studia na Qi Gong Institutu ve Vancouveru, což trvalo zhruba 3 roky. V Asii to bylo s různými učiteli a “mistry”, ať už bojových umění, nebo meditačních či pohybových modifikací. Více méně mě to tak změnilo život, že jsem během studií poznal svoji manželku. Později se nám narodil náš syn a snesl jsem se zpátky z obláčku na zem do reality zodpovědných rodičů. 

Spolupráce s Dušanem Benickým byla v návaznosti na bolesti “sportovní kýly”, “sports hernia”. Nedalo se s tím ani spát natož bruslit či běhat. Kombinace Qi Gong a změny techniky bruslení mi pomohla se vrátit zpátky na led. Dušan Benický je hokejový odborník a vynikající znalec pohybového aparátu. Oba dva nás překvapilo, jak tyto metody lícují s Qi Gong technikami.   

Dušan Benický – uznávaný hokejový odborník na kondiční přípravu, fyzioterapeut, konzultant, někdejší asistent Jána Filca i reprezentační manažér.

Jak tě napadlo jej zkusit při trénincích a zápasech? Mezi čím jsi dával klukům vybrat? Jak a proč se sami rozhodli právě pro metody z Čchi Kungu? Jak sis získal jejich respekt a důvěru? Můžeš uvést konkrétní příklad na brankářovi, který byl před zápasy hodně nervózní? Jak to bylo před a po vizualizacích, řízeném dýchání. Říkal jsi mi, že jsi dával na výběr klukům ze 3 možností, co by chtěli zkusit. Které byly ty další 2? Proč si vybrali právě Čchi Kung?
Tak určitě :-D, není to žádné tajemství a nic nového. Je to technika, kterou jsem nejdříve zkoušel na sobě před zápasy a různými běžeckými závody, co jsem absolvoval. Pak jsem ji začal aplikovat na hráčích. V podstatě jde o to zklidnit mysl na úroveň, kdy tělo a smysly převezmou kontrolu. Těžkou práci pak odvede tělo bez toho, aby mu mysl házela klacky pod nohy. 

Zklidnit mysl tak, aby mu před a při zápasech neházela klacky pod nohy.

V rámci doplňujícího tréninku mimo led jsem s hráči prošel 3 modifikace. Dynamické Qi Gong cviky s dýcháním, bojové umění zaměřená na motoriku a pak meditace a dýchací cvičení. Zhruba 90 % týmu se chtěla soustředit na meditaci a Qi Gong a v tom jsme pak pokračovali. Když jsem se zeptal proč, tak ty vnímavější cítili mravenčení na rukou a  kolem páteře a po závěrečné meditaci odcházeli se slovy: “This was fucking awesome…” 

Nadšeně odcházeli se slovy: “This was fucking awesome…”

2020 – Základní forma s tyčí od Master Yadi, Shaolin Kung Fu, Richmond, BC

Myslím, že současná generace je tomu více otevřená. Nemusím nic vysvětlovat, každý ví, o co jde. Pojem meditace je už zaveden v kolektivním vědomí dostatečně, že nemusím vysvětlovat, že nejde o “woo-doo”.

Co se týká toho brankáře, tak jsme měli špatnou sérii. Oba dva gólmani dostali gól během prvních dvou tří střel v 10 po sobě jdoucích zápasech. Nabídnul jsem hlavnímu trenérovi, že s ním udělám vizualizaci. Ten jeden z gumáků (slang pro brankáře) už byl tak zoufalý, že k tomu svolil. Není to pro každého, ale jeden z brankářů o to měl zájem a zrovna ten den začínal jako jednička. Po první třetině na něj šlo 31 střel a držel nulu. Tahle suma je někdy za celý zápas. Soupeř byl opravdu vynikající, zápas jsme prohráli, ale brankář od té doby meditoval před zápasem sám. Už mě nepotřeboval.   

Po 1. třetině na něj šlo 31 střel a držel nulu.

Mohl bys prosím konkrétně popsat, co se rozumí pod pojmy vizualizace, meditace a řízené dýchání…jako techniky zklidnění a koncentrace? Když bys je měl vysvětlit laikovi, který se s těmito metodami ještě nesetkal.
Konkrétně, v první fázi pro předzápasovou vizualizaci používám sérii dechových cvičení, které udrží tepovou frekvenci na míru připravenosti k výkonu, ale zároveň umožní hráči se spojit s vyšším já. V druhé fázi přivedu hráče vizualizací do dne a místa utkání, kdy ho provedu celým dnem a zápasem podle jeho nejvyšších představ. 

Naše srdce vždy ví, co je pro nás nejlepší a také je nejlepší rádce. Je super vidět a slyšet hráče promlouvat, co chtějí od utkání na základě jejich vlastního vedení. Když hrajete hokej srdcem, tak to není žádné klišé. Toto sezení dělám individuálně a nebo pro celý tým. Jak už jsem řekl, není to pro každého, avšak srdeční koherence je známý fenomén popsaný vědou. Pokud určitá část týmu toto praktikuje, tak zbytek se automaticky přidá.    

Je super vidět a slyšet hráče promlouvat, co chtějí od utkání…

2023 – Creston Vallley Thunders Cats – dressing room tag (šatna)

Jak by sis představoval ideálního trenéra? Co je pro tebe odstrašující příklad?
To záleží, z jaké roviny chceš, abych Ti na to odpověděl? Nejlepšího trenéra pro mě samotného a nebo pro všechny hokejisty? Jeden takový mě napadá, a to jsem si hokej užíval velice. Byl pozitivní, a nebo konstruktivní, já ho viděl jako osobnost, měl znalosti podložené fakty a vlastní zkušenosti, dalo se mu věřit – Václav Badouček.

Odstrašující příklady jsou “existence”, které si jdou kompenzovat své komplexy, traumata na dětech a hráčích. Myslím, že v dnešní době už to je lepší, že tyhle charaktery lidí nejsou tak vidět, ale i tak to není stoprocentní. 

Zároveň stupeň těchto “odstrašujících” charakterů trenérů, to odkrývá další zdroj negativ a ten přichází od určitých typů rodičů, kteří využívají hokej a hokejové organizace na jejich kompenzování frustrace. Nebudu tady uvádět konkrétní případy, je toho hodně, a ti co se dnes věnují hokeji, vědí, o čem mluvím.  

Odstrašující příklady jsou “existence”, které si jdou kompenzovat své komplexy a traumata na dětech a hráčích.

Co bys chtěl vzkázat klukům, kteří by se chtěli věnovat hokeji na profesionální úrovni? Co to obnáší (disciplína, tvrdá dřina, několik tréninků denně, každý den, cvičení, omezení času → úprava školního plánu, zásah do osobního života)?
Říkáš profesionální, budu tedy mluvit o NHL. Připomenu to tím, co jsem zmínil na začátku. Dát si dohromady kouzelnou formuli: 

1. Zhodnotit fyzické dispozice – hokej vyžaduje určité propozice, zeptej se sám sebe a nebo odborníka, zda patříš mezi 0,025 % hráčů, kteří si zahrají v NHL. Když uslyšíš NE, dokážeš proto něco udělat, jak to změnit, budeš v tom konzistentní?
2. Motivace – co je tvoje motivace hrát NHL? Co říká Tvoje srdce, dej si ruku na srdce a zeptej se na odpověď.
3. Zdraví – péče o fyzické a i duševní zdraví, poslouchání těla a učení se o svém těle
4. Mentální odolnost a vyspělost – víš, jak dokážeš zvládat tlak na výkonnost, jak reaguješ na odmítnutí či prohry? Změnit prostředí časových pásem, cizí jazyk, cestování, jinou stravu, časté změny v přátelství, ztráty přátelství, odloučení od nukleární rodiny  
5. Rodinné zázemí – máš kolem sebe podporu členů rodiny a “tým”, kteří Ti pomohou na této cestě a zkušenostmi pomáhat
6.  Štěstí – v jakém městě a jaké organizaci vyrůstáš? Jaké máš trenéry?
7. Odolnost a charakter – jaký máš charakter, jsi týmový hráč a nebo individualista, dokážeš měnit role v týmu a přizpůsobit se, jaké jsou tvoje hodnoty? Jsi připraven, že hokej na vrcholu není vždy o férovosti?

Některé z těchto bodů se dají změnit a zapracovat na nich, u jiných se dá jen modlit…

Více o JANU JAROLÍMOVI:

Jan a nebo Janek jak ho oslovují v Kanadě, žije v současné době s rodinou v Britské Kolumbii na hranicích s Albertou a Idaho, kde zklidnil životní rytmus a společně se ženou našli dobré a zdravé rodinné zázemí. Janek se živí jako profesionální geolog/geoscientist. V začátcích intenzivně cestoval za prací nejen po Kanadě, ale i mezinárodně. To bylo hlavně z důvodu, že současné doly se otevírají v odlehlých částech zeměkoule. Měl možnost pracovat jak na Arktidě, tak i v amazonském pralese. 

2018 – Surinam, Amazonský prales, důl na zlato

Poslední tři roky se specializuje na rozpoznávání puklin a prasklin pomocí umělé inteligence pro zabezpečování stability svahů v dolech. Janův příběh je však zajímavý z několika dalších důvodů. Jednak samotnou geologií a s tím spojené cestování po celém světě, ale také jeho koníčky, mezi které patří Medical Qi Gong (česky Čchi Kung), bojová umění a hokej. 

2011 – Inuitští technici při přesunu testovacího vrtu, Hope Bay důl na zlato, Nunavut

Tyto disciplíny se mu daří v Kanadě spojovat a zároveň pracuje už 2. rokem jako hlavní trenér mládežnického hokejového týmu a jako trenér asistent juniorského týmu. Soustředí se na často opomíjené jemné techniky, které ke sportu patří a zároveň mají velice široké uplatnění i v běžném životě sportovce. Mluvíme tedy o vizualizaci, správném dýchání, koordinaci těla a technikách převzatých z bojových sportů.  

Narodil se ve Frýdku-Místku do rodiny vojáka z povolání, to přineslo do jeho dětství časté změny a stěhování.  Během jeho prvních 6 let života bydlela jeho rodina ve 4 různých městech v tehdejším Československu. Když se jeho rodiče přestěhovali do Příbrami, kde v té době bylo velitelství západního okruhu, došlo k rozchodu jeho rodičů. S matkou a bratrem zůstali v Příbrami, otec se odstěhoval zpět na severní Moravu. 

Příbram, toto středočeské město 60 km od Prahy, je známé především svou hornickou minulostí, ale bohužel také i působením místní mafie na konci 90. let. Jak Honza sám říká:

“Příbram v 90-tkách byla dobrá životní škola, která mně pomohla se držet od problémů daleko, speciálně v Mexiku a v Jižní Americe.” 

Chodil do hokejové třídy na základní škole. Přiznal, že mu v 1. třídě diagnostikovali dyslexii a specialisti mu doporučovali po dokončení základní školy nástup na výuční obor. Honza následně prošel střední průmyslovou školou, obor Stavební Geologie a Ekologie. Na vysokou školu se dostal na ČZÚ v Praze obor Ekologické Inženýrství, ale po roce studia, kdy si nedokázal představit uplatnění produktu této disciplíny, přešel do Brna na Masarykovu univerzitu, obor Geologie.

Magisterské studium dokončil v kombinaci s inženýrskou specializací při VUT na katedře Mechaniky hornin a zemin.  Po celou dobu hrál hokej na různých úrovních, a to i v Brně. S MU získal stříbrnou medaili na akademickém mistrovství České republiky. Pojistky po zraněních mu pomáhaly platit náklady na studium, ale od 3. ročníku už pracoval na plný úvazek ve farmaceutické firmě, ve které strávil 3 roky. 

Honza opět říká: “Nebyl jsem se sebou spokojený, i přestože jsem měl dobré bydlo. Opustil jsem dobře placené místo, rodinu, přítelkyni a kamarády. Místo toho jsem šel do absolutního neznáma s minimální znalostí jazyka – angličtiny.„

„Tím se ve mně něco probudilo, co už dnes nedokážu zastavit.”

Tímto děkuji i já Honzovi za čas a opravdu kus práce, kterou do článku dal. Oba věříme, že tento rozhovor může být pro řadu lidí inspirací a mít přínos.

Chci se ještě o něco podělit. Oba dva články k hokeji, které jsem pracně s Honzou a Marcelem dávala dohromady, nebyly náhodou. Před Vánoci mi z hůry přišlo jasné zadání, otázky i vize… S Honzou jsme si začali posílat hlasovky a já mu v jedné tohle velmi osobní sdělení svěřila.

Rozhovor s Marcelem Štěpánkem o vyhoření v hokeji

Na to konto mi Honza v ten den poslal tuto odpověď (zkrácená verze): „Šárko, teď jak poslouchám tu tvou hlasovku, že napsat články o hokeji k tobě přišlo z vyšší hůry, že by tě to jinak nenapadlo, že hokeji nerozumíš ani ho nesleduješ. Tak nade mnou přeletěl orel bělohlavý. To se jen tak nestává! Máš to od něj potvrzený, tak už nemusíš přemýšlet nad tím, co to vlastně děláš. Odpověď už máš. Mělo to tak být. Orel nám to potvrdil.“ (celá hlasovka)

Orel nám to potvrdil.

Užitečné a související témata:

• Pozitivní vizualizace a afirmace na příkladech – techniky, které mi fungují
• Sport by měl zůstat zábavou – rozhovor s npor. Ing. Marcelem Štěpánkem o vyhoření v hokeji
• Moje zápisky: Dýchaní a otužování podle Wim Hofa
• Vysvětlení panických atak ze stresu v mém článku: Panická ataka jako blesk z čistého nebe
• Jak používat pozitivní vizualizace popisuje dobře Klaus Bernhardt ve své knize: Jak se navždy zbavit PANIKY, ÚZKOSTI a STRACHU
  (používat přítomný čas, nepoužívat slovesa v negacích, zapojovat všechny smysly, nejlépe před spaním, technika 10 vět)
• Roger Federer a  jeho stereotypní rituály na zklidnění a koncentraci
• Michael Phelps – vizualizace 2 měsíce před závodem