VŠI, VŠI, VŠÍÍÍ!!! Vešky. Stálé téma maminek i paní učitelek…

To, že mě od malička trápívají noční můry, jaksi už není žádná novinka. Ale že do častých nepříjemných snů vstoupí i vši, to by mě teda nenapadlo… Dnes se s vámi chci podělit o mou 1. zkušenost se vší dětskou. Zážitek parádní a jak je vidno celoživotní.

Paradoxem je, že obě naše holky se úplně vyhly vším v mateřské škole. Permanentní cedule umístěná na dveřích i v šatně napovídala, že hrozba nebezpečí zamoření tímhle tvorem je prostě na spadnutí a může vypuknout kdykoliv a u kohokoliv. Vyzbrojená přípravky i věčným prohlížením hlav jsem prošla školkovým obdobím, aniž bych měla to ,,štěstí“ tyto tvory potkat. Každopádně jsem už v té době měla, jak říká můj Jirka, chorobnou přestarostlivost, aby nic takového nenastalo!

Vším jsme se úspěšně ,,vyhýbali“ i ve škole. Verča už měla za sebou 2. ročník. I ve škole bylo nebezpečí vší velice aktuální a co chvíle přišla zpráva od paní učitelky, ať prohlédneme dětem hlavy. Naše dcera je pěkná držtička, kdo ji zná, pochopí. 🙂 Jednou jsem se jen tak mezi řečí doma zeptala, zda ví, kdo ty vší má. Byla jsem jen zvědavá, nic víc. Říká: ,, Nevím mami“.  Tím jsem myslela, že to skončilo a hotovo.

Jenže mou otázkou jsem spustila zvědavost i u své dcery, že. A při nejbližší příležitosti se naše milá dáma na tvrďáka zeptala paní učitelky: ,,A kdo ty vši teda má? Proč se to nesmí říkat?“ No OUJE, to bylo něco na paní učitelku! Řekla rázně: ,,Veroniko, proč tě to vůbec zajímá?!“ A milá Verča, zůstala bez odpovědi a ještě řádně opařena.

Spolužák, co seděl před ní, se ale na ni otočil a hrdě jí řekl: ,, Verčo, JÁ.“ 🙂 Takže super historka k dobru, kterou bych si chtěla pamatovat, protože takové zápichy se prostě musí nechat i pro jiné generace a nenechat zapomenout.

Když šla naše mladší dcera do školy, Verča už byla ve 3. Upozornění na vši tedy chodilo i na mail od Terezčiny paní učitelky a stále jsem tedy byla ve střehu, jak jinak. Člověk nikdy nesmí usnout na vavřínech, to si pamatujte! No a jednou jsem takhle jela na víkend k mým rodičům do Brna a zrovna jsme s mamkou měly takovou pěknou chvilku, že jsem jí v koupelně barvila hlavu a u toho jsme švitořily o tom, jak jsme my s bráchou byli malí. Holky kolem nás vegetovaly a táhaly kočku Marušku a bylo nám v té naší symbióze moc dobře a pěkně.

Abych mamku přivedla na jiné myšlenky a aby zapomněla na své chmury ze svého workoholového života, řekla jsem jí na zasmání příhodu s Verčou a pověstnou hlášku jejího spolužáka. Mamka skoro brečela smíchy. Pak jí říkám: ,, A mami, ty si pamatuješ, jestli jsme měli někdy vši? A jaké to bylo? Jak vlastně vypadají? Poznala bych to v začátku?“ A mamka: ,, Jóóó, tak nějak se mi jen vybavuje, že jste si tak hráli u babičky (její maminky) pod stolem a že prý babička prohlásila: ,,Zdá se mně, že jim něco hauzíruje ve vlasech.“ To jsem pro změnu vyprskla smíchem já. 😉

Ráj pro vešky, krásně všichni vlásky u sebe. Dejte si pozor, můžete k nim přijít, ani nemrknete…třeba takto ;-).

No a najednou kolem mě prošla Terezka a já zahlídla v jejích vlasech velké smítko, nebo prach. Tak jsem jí ho chtěla oddělat…(to opravdu byl ,,jen“ drobek), a jak jsem jí ho oddělávala, zdálo se mi, že se jí v hlavě něco pohlo. A baže. BYLO TO TADY!!! VŠI. Chvíle, kdy je uvidím na vlastní oči, byla tady! Najednou z krásné chvíle byla bojovka a hon na ,,čarodějnice“, alias vši. Terezka měla hlavu červenou a dokousanou, nebylo žádných pochyb. Ale u babičky jsem byla absolutně nepřipravena, byl večer a do obchodu pro odvšivovač už bylo pozdě. Snažily jsme se jich co nejvíce najít. FUJ, to vám teda povím. Předčilo to má očekávání. To opravdu nechcete!

Má až schizofrenní starost byla na místě. Taky se vám to stalo, třeba u klíšťat? Že když o nich začne někdo mluvit, máte pocit, že zrovna jedno po vás leze? No tak si představte, že i mě chytl takovej super amok. V tu ranu mně začala svědět hlava. Můžu vám říct, že to bylo poprvé, co jsem se fakt těšila domů. Tam jsem totiž měla plno přípravku na vši i se speciálním malým hřebínkem – všiváčkem. Chytala mě taková mánie, vše začít prát, sušit v sušičce, pletené čepice dávat do mražáku a podobné vály. To totiž znovu zažít nechcete.

No a v tu neděli, hned po příjezdu začalo odvšivování. Hmmm, takže taky premiéra. Přípravky na vši jsou totiž takovej pěknej mastnej olejíček, sen všech napaplat si ho do vlasů. A protože moje schíza nebrala konce, neměla bych klid, kdybych se olejem nenapaplala raději taky že. Po krásných 10 minutách přišlo na řadu pročesávání hřebínkem všiváčkem. No taky parádní zážitek. Verča má totiž pořád jemné dětské vlásky, takže to byl fakt porod, dredy hadra. No ta měla taky zážitek, takže to zažít znovu nechce, tak si nějaké to ,,svěděníčko“ v hlavě už pěkně hlídá. Ta naštěstí byla i se mnou ,,čistá“.

Kontaminace zůstala tedy jen na Terez, a to je co říct, protože jestli jste četli už můj článek o tom, jak usínáme, tak zákonitě musely vešky v pohodičce přelézt i na moje vlasy…Naštěstí jsem této migrace byla ušetřena. Až u pročesávání Terezčiných vlásků jsem pořádně zjistila, s čím pak to mám tu čest. Některé vši byly malé a jen tak průhledné, skoro přehlédnutelné. To byly prosím larvy = nymfy. Ty moc i tím všiváčkem vyčesat nešly, musela jsem zkoušet na několikrát. To samé s vajíčky alias hnídami. Takže už teď přemýšlím nad tím, že by to chtělo lepší hřebínek. Od někoho jsem slyšela, že existují nějaké speciálnější i s dalšími háčky a že tak nic nemá šanci ve vlasech zůstat.

A jak jsem hledala MÝTY o vších, abych je vám sem napsala, narazila jsem na tuto stránku BEZvší, kde jsem si už  tento patent, dovážený až z Argentiny, koupila. Je to teda dělo, to vám povím.:-) Má takové nepatrné háčky, které očima nevidím, ale na vlasech je i slyšet, jak pracují! Pevně ale doufám, že ho nepoužiji, ale víte, co se říká? Nikdy neříkej nikdy. A takové tábory, to bude pastva pro vešky…

Vidím, že jsem se ve psaní o vších pěkně rozšoupla, ale myslím, že to bylo potřeba a že to někomu pomůže. Můj Jirka se mi stále směje, že trpím stihomamem po vších, dost často se mi o nich totiž zdá a řeknu vám, že je fakt na HLAVĚ NECHCIÍÍÍ, ani je dostávat z hlav holek.

Máte už se vší zkušenosti? I mně zajímají vaše příběhy…

Štěstí přeje připraveným. 🙂

Myslete na to, že vši neskáčou, ale přelézají z vlasů do vlasů. Dokáží přežít jen na hlavě. Mimo ni jsou schopné přežít maximálně 24 hodin. Vždy je lepší použít speciální přípravek proti vším a teprve po té vyčesávat. Nekupujte a nepoužívejte přípravky na zvířata! S praním je to na každém z vás. Já se přiznám, že pokud se u nás zase vši objeví, holkám povlaky vyperu. Vši může chytnout každý, ne jen děti. Veš nezabije voda ani časté mytí hlavy. Vši proto nesouvisí vůbec s hygienou. Ve školách a školkách se dobře šíří, protože děti dost často spolupracují hlavami u sebe, a to jsou pro vši ideální podmínky.

Vešky si trajdají z hlavičky na hlavičku, když se k sobě děti naklání a dotýkají vlasy… Je to začarovaný kruh. Když si toho 1 rodič nevšimne, tak si pak i jiné děti odnesou nově nabytý poklad domů…

Další články o dětech, si můžete přečíst v rubrice DĚTI.