Před víc jak rokem jsem řešila své RETRO stránky o Austrálii a přemýšlela, co s nimi dál. Tvořila jsem je v roce 2005 ještě na vysoké v rámci předmětu Multimédia. Emailem mi minulý rok (2020) dorazilo upozornění, že doména bude brzy zrušena. Rozhodla jsem se proto vytvořit si jiné – modernější přes webnode (anglická verze zde). Nakonec mi ale nečekaně vstoupila do života Mysha Gautam (Thao.cz – oblečení z Nepálu), přes kterou jsem se dostala až k šabloně od Mioweb. O tom ale někdy jindy…
Chci si sem překlopit všechny vzpomínky a fotky, které na tento pobyt mám a které si ještě po 16 letech pamatuji. Do Brisbane jsem odlítala v září 2004 s touhou zdokonalit se v angličtině. Byla ještě doba klasických fotoaparátů, tlačítkových telefonů, pevných linek a nejistým internetem. Facebook byl už sice na scéně, ale nebyl příliš oblíbený, v té době jej používal málokdo.
Mým spojením s rodinou byla tedy pevná linka, kterou jsme v ,,sharehouse“ měli k dispozici, email a klasické dopisy s pohledy. Jaké by to bylo asi dnes v době digitálních fotoaparátů, dat na internet a sociálními sítěmi doslova po ruce? Měla bych bez pochyby k výběru miliardu nádherných fotek i s možností si je hned upravit.
Tehdy jsem si ale musela vystačit s klasickým foťákem na kinofilmy… Mou největší chybou bylo, že jsem vždy čekala, až budu mít víc filmů na vyvolání, abych je do fotolabu nesla zaráz. To se mi ale stalo osudným. Pamatuji si to zklamání dodnes. 🙁 Donesla jsem si vyvolané fotky na pokoj a šla se podívat, co za krásy se mi podařilo zachytit. Úplně jsem se rozbrečela. Na polovině z nich jsem měla tečku – tmavý kulatý flek – asi stín od zrnka písku na skle… Proto moc krásných a dech beroucích fotek mám jen pár.
Koho by si australská zvířátka nezískala? V Austrálii žije plno endemitských druhů vačnatců. Znamená to, že to jsou druhy, které nenajdete nikde jinde a které jsou typické jen pro tento kontinent. Kdysi byla Austrálie součástí prapevniny zvané Pangea. Z Jižní Ameriky se vačnatci rozšířili přes pevninských most – Antarktidu až do Austrálie. Zatímco v Jižní Americe byli vytlačeni vývojově dokonalejšími savci, po oddělení Austrálie od Pangei tu zůstali vačnatci izolováni. Vyšší savci se tu přirozeně nevyskytovali, byli sem zavlečeni lidmi až později (pes dingo, králíci, velbloudi, myši).
Klokánci, wombati či koaly nikoho prostě nenechají chladnými.
Zaujali mě i jiné druhy, které jsou o mnoho větší než u nás. Zatímco my máme malé ještěrky a ,,normal“ ropuchy, v Austrálii jsou doslova ještěři a megaropuchy.
To samé platilo i s hmyzem. Přiznám se, že tohle bylo na mě silný kafe, protože já hmyzáky ze všech živočichů můžu ze všeho nejmíň. Jsem sice holka z vesnice, ale vzít do ruky brouka, červa či švába, to byl pro mě prostě ořech jako prase.
Vzpomínám si, že dům, ve kterém jsme bydleli s dalšími studenty byl ze dřeva a neměl v okně skla, ale takové jen velké dřevěné žaluzie. Dost často se škvírami dostaly do pokoje různé exempláře z hmyzí říše a ne zrovna malých velikostí. Švábi, kobylky, brouci byli mnohem mnohem větší než u nás.
Když jsme o Vánocích vyjeli na náš nejdelší trip na 3 týdny, přijeli jsme na jednu benzínku, která byla poseta kulatými brouky o velikosti vlašských ořechů. Byl to masakr mezi nimi projít a nešlápnout na ně. Bylo to jak z hororu, invaze brouků… Plno jich bylo rozjetých na silnici, někteří poletovali vzduchem jako těžká torpéda a když to nestihli vybrat, rozpleskli se nám nechutně o přední sklo. Byly to rány jako z děla.
Článků o Austrálii bude víc, kdo máte ale zájem, zdarma si můžete stáhnout eBook – Australia The Best Places.
Ukázky:
Pokračování příště – to be continued
Další tipy na cestování, ale tentokrát s dětmi, najdete ve stejné rubrice CESTOVÁNÍ.
Rozpracovaný web v angliučtině: www.australie20.webnode.cz