Sexuální a domácí násilí – kde hledat pomoc

Násilí (nejen) na ženách se musí řešit a musí se o něm mluvit.

Rozhodla jsem se podpořit další téma, projekt, který nesmí být v naší společnosti tabu. Ať už vám rezonuje v hlavě kauza Feri, Cimický nebo nedávno příběh Míši Noskové, je potřeba si uvědomit, že oběti si takové zacházení nezasloužily a nemohly si za něj.

Výroky typu:
* Mohla si za to sama, že ji zmlátil…
* Měla to čekat.
* Beztak byla oblečená provokativně, tak ji znásilnil.
* Bydlela s ním dobrovolně, nebo za ním docházela dobrovolně, tak co si teď stěžuje…
* Proč nešla hned na policii, k doktorovi apod.?
* Proč neodešla hned po prvním napadení, po první otřesné scéně, která ničí lidskou svobodu i důstojnost…

 Někdy jsou ty příběhy žen tak komplikované, že nejde se prostě jen tak sbalit a odejít…

Červené vlajky = Red flags – varovné signály ve vztahu
– partner začíná být výbušný, podrážděný, jízlivý

– stále častěji na vás svádí vinu za všechno

– začíná vás urážet nebo ponižovat doma, ale i na veřejnosti (a nebo záludně jen doma za zavřenými dveřmi)
– ve vzteku rozbíjí věci

– SNAŽÍ SE VÁS IZOLOVAT OD VAŠICH PŘÁTEL A RODINY

– je přehnaně žárlivý, podezíravý, až se uchýlí ke kontrole všeho, co děláte (jsou případy, kdy partneři vyžadují u žen zapnuté lokace v mobilu, kontrolují jim kalhotky po příchodu domů – zdá se vám to až moc přes čáru? Ano to je… proto se ženy musí ozvat a bránit se takovému zacházení)

– má agresivní výlevy po alkoholu a později i bez alkoholu
– manipulativní obracení pravdy, promlouvání do duše, kritizování vás s tím, že to s vámi myslí dobře a podobné plíživě patologické jednání

– snaží se vás dostat do pozice, že se cítíte provinile (že to myslel ze srandy, že nechápete srandu-nadsázku – ale vy víte, že to sranda nebyla)

– týrání tichem a nekomunikací – nebaví se s vámi a vy ani nevíte proč…:-/

Ženy, co se dostanou do takové manipulativní spirály, pomalu začínají ztrácet sebevědomí, trpí výčitkami a i začínají věřit tomu, že si takové (psychické/fyzické) zacházení zaslouží. Bojí se agresora opustit, stávají se na něm i závislé a nedaří se jim odejít. To vše psychologové dokáží vysvětlit. Vše má své důvody. Nejhorší jsou situace, kdy žena nemá, kam odejít, má děti a neví co dál. Proto sem budu přidávat kontakty na organizace a nadace, které obětem násilí pomáhají.

Stockholmský syndrom
Jde o specifickou pozitivní vazbu a závislost oběti na pachateli. V případě domácího násilí je Stockholmský syndrom tím, co poutá týrané ženy k jejich trýznitelům (ale také týrané muže k ženám) či týrané děti k jejich matkám. Zdroj

Gaslighting je manipulační technika, kterou jedna osoba používá k oslabení nebo zpochybnění mentálního zdraví, reality nebo paměti druhé osoby. Tato taktika často začíná nenápadně a postupně, čímž oběť přivádí k pochybnostem o sobě samotné a své schopnosti správně vnímat realitu.

 

Bohužel, tohle se může stát kterékoliv ženě v jakémkoliv věku. Reakce okolí mnohdy bývají nepodporující, kritizující a neempatické. Kdo nezažije, opět nepochopí. Proto nesuďte a naopak se snažte obětem pomoct.

Výrok: „Tohle se mně stát nemůže, je mi už 31.“ Je absolutně mimo. Nikdy nevíte, jak moc se do někoho zamilujete a když pak už jsou ve vztahu děti, je to psycho nejvyššího kalibru.

Syndrom zavrženého rodiče – manipulátoři dokáží tak zblbnout a naočkovat své děti, že ony samy pak své maminky nechtějí vidět a odmítají je. Je to jedna z nejpodlejších věcí, co snad může existovat a co někdo může udělat matce milující své dítě nade vše. (Zdroj: Negativní ovlivňování dítěte – linka Bezpečí)

Sekundární viktimizace
jinak také druhotné zraňování (míněno oběti) je pojem, užívaný zejm. v kriminologii, kriminalistické psychologii, soudnictví, v mediálním prostoru aj. Označuje stav, během něhož se oběť trestného činu stává obětí znovu, neboť o ní a činu opakovaně hovoří orgány činné v trestním řízení, média nebo společnost a oběť tak trpí znovu, tentokráte psychicky. Zásadním problémem při sekundární viktimizací bývá zveřejňování identity oběti a podrobností o činu, např. u znásilnění, neboť okolí má tendenci část viny za zločin připsat oběti samotné.

Neméně důležité je i sociální prostředí oběti, tedy rodina, přátelé, známí, orgány činné v trestním řízení, znalci při vypracování znaleckých posudků aj. Sekundární viktimizací lze předcházet vhodnou komunikací s obětí trestného činu a podporou při zdravých způsobech vyrovnávání se s traumatickým zážitkem. Sekundární viktimizace je jedním z nejčastějších důvodů, proč oběti vyhledávají poradny pro oběti trestných činů. (zdroj)

„Kdo si neprošel alespoň 100 mil v jejich botách, nemá právo soudit a házet bezcitné rozumy.“

Posttraumatická stresová porucha (PTSP či PTSD, z angl. post-traumatic stress disorder), někdy též posttraumatický stresový syndrom (PTSS), jinak také nazývána jako reakce na závažný stres, vzniká jako reakce na traumatickou událost. Postižený opakovaně prožívá událost v myšlenkách, snech a fantaziích a vyhýbá se místům a situacím, ve kterých k události došlo. PTSD je definována jako duševní porucha, která vzniká po náhlých událostech ohrožujících život či osobní integritu.(zdroj wikipedie)

ŽIVOT MÁME JEN JEDEN, NENECHTE SI HO VZÍT.

Seberte všechny svoje síly a odejděte od někoho, kdo vás jen ničí a ubližuje vám.

Pozor na „lítající opice“ – jsou to lidi kundy, přebíhači, falešní hráči, ale i ti, co to zas tak špatně nemyslí, ale neuvědomují si, že vám svými názory škodí…