Sport by měl zůstat zábavou

Rozhovor s npor. Ing. Marcelem Štěpánkem o vyhoření v hokeji

K oslovení Marcela, zda by byl ochotný se mnou udělat rozhovor ohledně hokeje i mise v Iráku, mě vedlo více důvodů. Byl to sled více okolností, které dnes již nemůžu brát jako náhody. Naše profesní dráha souvisí s Univerzitou obrany. Já zde nějaký čas pracovala na oddělení marketingu, Marcel tady vystudoval a po nějakém čase se sem vrátil coby doktorand a učitel. Nikdy jsme se ale neviděli, ani o sobě neslyšeli.

Marcel – Služební cesta se studenty na Střední průmyslovou školu civilního letectví v Praze (2023)
Šárka – marketing na UO – Vojenský prostor Březina (2020)

Jednou jsem ho zahlídla na reels UO na Instagramu, kde hrál hokejový zápas se studenty. Tehdejší trenér hokejového týmu byl dost časově vytížený a rozhovor mi odmítl. Proto jsem zkusila před Vánoci (2023) oslovit právě Marcela i s vidinou toho, že jeho životní zkušenosti se budou prolínat a doplňovat s příběhem mého spolužáka z vysoké, co miluje od dětství hokej a dnes působí jako hokejový trenér juniorů v Kanadě. (Rozhovor s Janem Jarolímem najdete pod názvem Vizualizace a Čchi Kung v hokeji.)

Slovo dalo slovo a my se tak pustili do práce. 🙂

npor. Ing. Marcel Štěpánek se studentkou 3. ročníku – Hokejový turnaj R-V UNOB 2023

Marceli, od kolika let hraješ hokej, proč chtěl táta, abys hrál na profesionální úrovni? Co to obnášelo? (četnost tréninků, cvičení doma – kliky, dřepy)
Hokej hraji od 4 let. V té době to byl trend a můj táta si představoval, že budu jednou úspěšný hokejista v zámoří a nosit domů milióny. Ta doba taková byla, někteří rodiče to tak mají dodnes. Plno otců to tak mělo taky a byli ještě mnohem tvrdší na své syny jako ten můj na mě. Táta sám hrál jen hokej na vesnici do 13 let. Vzhlédl se ve mně a přál si, abych něco dokázal.

Přátelský sranda hokej za Lužánkami 2008 (18 let)

Například, doma po mně chtěl 100 kliků a 1000 dřepů jak to měl nastavené Jágr. Že tohle není ten správný typ cvičení a pohybu prostě nevěděl. Když dnes hodnotím své dětství, uvědomuji si, že bylo hodně tvrdé. Na druhou stranu, když jsem se vracel unavený z tréninků domů do Komárova a potkával své flákající se vrstevníky s cigárem v puse, uvědomoval jsem si, že jsem rád, co dělám a kde jsem. Že jsem neskončil jako oni…

I když to znamenalo častokrát vstávat v 5 hodin ráno, mít až několik tréninků za den, každý pracovní den být na ledě a zápasy o sobotách i nedělích. Včetně různých osobních omezení jako např. nejet na dovolenou uprostřed sezóny nebo nejezdit na hory lyžovat, abych se nezranil. Celkově to byl mlýnek na maso. Vánoce jsme sice měli volné, ale jinak nebyl prostor vydechnout. Nejnáročnější jednoznačně byly letní přípravy tzv. letní kempy, kdy byly tréninky i 4x za den. Hodně jsme jeli spinning (rotoped), sprinty a posilovnu, abychom se udržovali v kondici.

Vranovská přehrada – pravidelná dovča s kamarády z hokeje 2007 (17 let)

Dodnes moc rád vzpomínám na 2 týdny volna o prázdninách, které jsem trávil u babičky, lenošil, relaxoval… miloval jsem to volno a klid. Na tu pohodu nikdy nezapomenu. (pozn. Líbilo se mi, jak se u toho Marcel úplně zasnil a znovu si to představoval.)

Bavil tě hokej? Nebo tě hlavně u toho držel kolektiv tvých kamarádů?
Ano, velice mě bavil a hlavně mi šel. Měl jsem sám ze sebe radost. Zpravidla jsem býval v 1. nebo 2. lajně, dařilo se mi. Jenže byl to i obrovský stres. Jakákoliv nemoc nebo zranění tě mohlo na delší dobu vyřadit. Okamžitě jsi byl nahrazen a pak ses dlouho snažil dostat zase na tu dobrou pozici, na kterou jsi byl zvyklý. Často to obnášelo hrát i nemocný.

Často to obnášelo hrát i nemocný, nebo částečně zraněný.

A to tě mamka nechala?! Nezasáhla?
Ta neměla moc slovo, jestli mi rozumíš. Taťka to hrozně hrnul a byl hodně tvrdý. Sám si byl vědom, co by to obnášelo “ztratit” 1.lajnu. Po 16. roce to se mnou šlo od 10 k 5. Přicházeli další a další hráči, větší konkurenční boj, další zranění a můj propad do horší půlky, od 3. lajny níž. Mezi 17. a 18. rokem jsem úplně vyhořel. Hokej mi přestal dávat smysl, i všechno okolo…

Vzpomeneš si na ty nejvíc špatné zážitky? Jaké jsi na ně měl stresové reakce? Jak se ti propisovaly do psychiky, do pocitů, ovlivnilo ti to nějakým způsobem zdraví/život?
Ano, vzpomenu. Hokej je obecně tvrdý sport a nikdo se s tebou nemazlí. Je na tebe kladen velký tlak na úspěch a výkon, že tě to prostě jednoho dne musí dostat. Na plné obrátky tělo nevydrží jet věčně. V době, kdy se mi už přestalo dařit a končíval jsem na těch zadnějších lajnách, už to bylo deprimující a frustrující. Když víš, že jsi býval fakt dobrej a najednou jsou lepší jiní a ty se jen posouváš níž a níž. Pocity vyhoření popisuje i můj bývalý spoluhráč Roman Staša v příbězích Bez Frází: Nechte mě si hrát. (pozn. Určitě ho znáš, vyhrál Master Chef.).

Sport musí zůstat zábavou.

Dovolená s přáteli z hokeje v Itálii 2008 (18 let)

Jaký byl trend v době, kdy jsi začínal? Jaká byla generace trenérů? Jak se k vám chovali? Co očekávali/vyžadovali? Byli spíše tvrdí, cílevědomí, uřvaní a neempatičtí? Nebo jsi zažil někdy nějakého, který nerazil heslo tvrdě, bez odmluv a byl tvým vzorem?
Byla to doba po komunismu, 90. léta, z plno lidí se stali rádoby trenéři, i když s hokejem měli velké zkušenosti, ale s trénováním a přístupem k hráčům nulové. Vedli to v podstatě, jak byli zvyklí ze svých aktivních hokejových let a nesledovali trendy v zahraničí.

Tvrdohlavost a sebevědomé přesvědčení této generace trenérů, že český hokej je ten nejlepší a děláme vše správně, vedl v podstatě k úpadku, jaký lze nyní sledovat. Mnohdy to byly odstrašující případy, říkám jim diletanti. Dost často si na nás léčily své mindráky. 

Alkoholické radovánky s přáteli z hokeje 2006 (16 let)

O fyziologii těla věděli kulový a naše těla přetěžovali nesmyslnými cvičeními, které byly spíše ke škodě. Ano, stretching – protahování jsme dělali, ale posilovat s činkami byla blbost na ntou. Vůbec jsme neměli zpevněná břicha – střed, ale ničili si záda a klouby. Z toho jsme pak trpěli bolestmi zad, plotýnek a dalšími jinými zdravotními omezeními. Dnes, když se podíváš na hokejisty a jaké mají tréninky, je to úplně jiné, jsou to svižní atleti, žádné obrovské hrče plné svalů.  

Reprezentace AČR na turnaji IZS v rámci projektu SPARTA vzdává HOLD 2023

V západních zemích už dávno ví, že je potřeba trénovat jinak a i se věnovat psychické hygieně. Tím myslím zklidnění před zápasem, věnování se vizualizacím i cvičením si posílit hlavně střed těla. Sepíši tady, jak jdou ty země po sobě. (pozn. Marcel mi sepisuje do mých poznámek žebříček, kde jsou v lepších trénincích už dávno.)

1. Kanada
2. Finsko
3. Rusko (zde kvalita trénování také nedosahuje úrovně okolních zemí, ale jak říkal Stalin „Nas Mnogo“ – a v Rusku je to sport číslo 1. 🙂 )
4. USA 
5. Německo
6. Švédsko
7. Švýcarsko
8. Česká republika
   
   

   Vývoj žebříčku ledního hokeje ve světě

Odešel z vašeho týmu nějaký spoluhráč, který neunesl kritiku, chování druhých? Fyzickou i psychickou zátěž? Zažils šikanu nebo jí byl svědkem? Měl jsi taky chuť to vzdát dřív?
Ano odešel. Víš, jak nezapadneš do kolektivu, kolektiv tě dřív nebo později vyselektuje. Mohlo to být tím, že jsi se choval namistrovaně, arogantně, sobecky, prostě jako piča (hokejovým slangem „byl jsi na hrušce“). Začíná to blbými fórky, které by dnes byly už hodnoceny jako šikana.

Zápas v dresu HC Blansko 2010

Můžeš dát příklad, co třeba se takovým v kabinách dělalo?
Třeba tzv. Panák – kdy ti po zápase, aniž to tušíš, svážou vlhký propocený věci do jedné hromady izolačkou a když přijdeš na další trénink musíš hrát ve studených neproschlých věcech. Fakt chuťovka. Dál tupení bruslí o radiátor, močení do bruslí nebo do rukavic (to už bylo hodně zlý 🙁 ).

Tupení bruslí, močení do rukavic či  bruslí – to už muselo být hodně špatné chování jedince.

Udělali někdy i něco tobě?
Jo, toho panáka, asi jsem se nechoval zrovna nejlíp, tak mi dali takovouhle zpětnou vazbu.

Zápas v dresu HC Blansko 2011

Byly tréninky a udržování se ve fyzické kondici pro všechny reálné? Zkolaboval někdo už před tvýma očima z přetížení, z fyzického vypětí? Měl někdo silné křeče, pocity na zvracení, zvracel? Točila se mu hlava, nebo úplně zamrzl a nemohl se pohnout?
Ano, to se stávalo. I já na ledě omdlel.

Brali jste v té době hořčík pro svalovou i psychickou podporu nebo jiný přípravek např. na energii/na bolest?
Ve vyšších soutěžích ano, tam už se trošku vedení týmu snažilo.

Byl a jsi útočník. Jakou máš povahu Marceli? Jak by ses definoval? Jakou kombinaci rysů z těchto povah máš? Sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik.
Jsem veselá kopa a rád dělám srandu, takže jsem kombinace sangvinik-flegmatik. Jedna nadřízená na letecké základně v Čáslavi říkávala, že to je hrozný, že mě nejde vůbec nikdy nasrat. 🙂

Winning group arena (dříve Rondo) – Focení hráčů HC Kometa Brno – ELJ (extraliga juniorů) 2008

Takže když byla v týmu blbá nálada, byl jsi ten typ, který vymýšlí blbiny, hovadiny, aby situaci odlehčil…
Ano, přesně tak. Když se člověk zasměje, všechno jde líp.

Na jakou poslední srandu nejraději vzpomínáš?
No třeba teď si vzpomínám, jak jsme jeli na zápas do Bratislavy, mě napadlo jen tak ze srandy, že všichni ukážeme holej zadek z okýnka při projíždění centra Bratislavy. Byla to neskutečná prdel, když si to naživo představíš. 😉 Tak třeba v takovém duchu.

Poslední sezóna za Kometu Brno 2009 (19 let)

Dovolil si někdy někdo přijít na trénink pozdě, ještě opilý s kocovinou? Dostávali jste tresty?
Ano, dostávali jsme tresty a někdy teda i bezdůvodně. Vzpomínám si, že jsem jednou v létě byl s taťkou na brigádě od 6 do 14 na přímém slunci, přišel jsem o trochu později na trénink v 16 hod. se skleněnýma unavenýma očima a s červeným spáleným obličejem. Tenkrát si to trenér vyložil tak, že jsem pil rum a dokola do mě jel, že mám popitý!

Kolik jsi měl úrazů? Byl některý hodně vážný?
Ano, měl jsem jich vcelku dost. Každý z nich mě vzdaloval od úspěšné kariéry. Ona ta hranice mezi úspěchem a neúspěchem je v hokeji hodně tenká. A věř mi, prosedět na střídačce zápas nechce nikdo.

• vyhozená ramena (vykloubená)
• nalomené zápěstí, zlomené kůstky
• zlomené prsty
• vyhozená čelist
• otřes mozku
• tržné rány v obličeji
• přetržená močová trubice
• zlomená čéška

Ta zlomená čéška se ti stala na ledě? (pozn. Ptám se udiveně.)
No ta ne… To jsem se porval ve městě. Byl jsem v té době docela rváč. Bylo to 6 na 2, takže jsem z toho nevyšel moc dobře. Tento úraz mě na delší dobu vyřadil z hokeje.

Rád jsem se občas porval v té době.

Přátelský sranda hokej za Lužánkami 2008 (18 let)

Kdo vás ošetřoval na ledě? Staly se někomu i hodně škaredé úrazy – typu řezné rány od bruslí (silné krvácení). Býval s vámi při trénincích i nějaký zdravotník?
Na zápasech vždy bývala lékařská služba. Na hobby hokeji ale nebývá, a to vždy trnu, aby se nikomu nestalo něco vážného.

Máš sám dostatečnou průpravu první pomoci jako voják z povolání? (Abys uměl poskytnout okamžitou první pomoc co nejdřív – např. při omdlení spoluhráče, ošetřit krvácení, věděl bys jak reagovat při záchvatech epilepsie, tetanie nebo náběhu ataky, zafixovat zlomeniny, vyražený dech, vyražené zuby…) ?
Ano, umím. Z armády mám dobrou průpravu, abych dokázal rychle a dobře pomoci. Např. Nedávno na plese omdlel kluk, lidi okolo nevěděli, co dělat… Přiběhl jsem, zkontroloval dech a zaklonil mu hlavu, aby mu nezapadl jazyk. Každý by měl znát základy první pomoci.

Veletrh vědy na BVV 2023 – prezentace Univerzity obrany (UO)

Spoluhráč Igor Čikl doplňuje:
Stalo se to asi v roce 2008, hrál jsem tehdy za hokejový klub Břeclav v různých kategoriích. Za muže a zároveň jsem nastupoval i v juniorech. Při zápase juniorů, už nevím, s kým to bylo, vyhazoval náš obránce prudce puk z obranné třetiny a nešťastně zasáhl hlavního rozhodčího do přilby. Ten spadl okamžitě na led, začalo se mu třást celé tělo a z pusy mu začala téct pěna asi jako při epileptickém záchvatu.

Vzpomínám si, jak spoustu kluků, kteří byli na ledě se na něj raději vůbec nedívali, nebo popojížděli opodál. Okamžitě se zavolala záchranná služba. Já jsem ještě s pár jedinci popadl nosítka, na kterých jsme pana rozhodčího odnesli až do sanitky. Samozřejmě tento zážitek nebyl ani pro mě nějak příjemný, ale byl jsem schopen v té situaci zachovat chladnou hlavu a pomoci. Myslím, že někteří by možná omdleli, nebo by nebyli schopni mu pomoci, což ale s ohledem na vážnost poranění a šok je pochopitelné. Asi nikdy nelze vědět, jak se v takové stresující situaci člověk zachová.

Základy první pomoci by měl znát každý.

Mimochodem, když jsem měl o pár let zlomenou čelist po zásahu pukem na tréninku a teklo mi spoustu krve z úst, tak při příjezdu na střídačku (mohl jsem se tam dostat sám, protože mě to ze začátku moc nebolelo), jsem viděl některé obličeje spoluhráčů, podobné těm jaké měli ti, kteří “nepomohli” tomu zraněnému rozhodčímu.

Zmínil si, že jsi při nástupu na základní výcvik UO měl vyražené přední zuby, co to obnášelo?
To byl docela mazec, umíš si představit, jak jsem vypadal, když mě ve Vyškově ostříhali do hola a ještě měl vyražené jedničky? (pozn. No museli si o mně myslet, co to tam přišlo za magora…) Musel jsem počkat, až mi navrtají implantáty a vyrobí umělé zuby. Pak se to dlouho hojilo. Taky jsem musel jezdit s helmou, která má ten kovový chránič obličeje jako má brankář.

Státní závěrečná zkouška na magisterské nástavbě 2014

A proč vlastně nemají všichni hráči tyto helmy, aby se zabránilo těmto úrazům?
No protože ti to hrozně omezí periferní vidění. Byl to děs jezdit s takovou helmou, měl jsem pomalejší reakce, neviděl zavčas puk, ta mřížka kurevsky zavazí a nemáš pořádný přehled, co se děje na ledě. Nebo, alespoň já to tak mám.

Navíc, v mužské komunitě s mřížkou ztrácíš respekt, jsi považován za dorostence anebo za bábovku. Říká se jim mřížkaři. Neví, jaké to je dostat do obličeje. Víc si s ní dovolíš.
Aha, tohle mě vůbec nenapadlo…

Hokejový turnaj R-V UNOB 2023 – Turnaj jsem zaštitoval a organizoval

Navíc, v mužské komunitě s mřížkou ztrácíš respekt, jsi za dorostence nebo poseru.

Chodils se spolužáky z elektroprůmyslovky do tanečních, na diskotéky, do hospod, bavit se? Nebo tvůj život byl striktně nalajnován od A do Z? Jak to šlo vše skloubit se základní a střední školou? Měl jsi vůbec energii se přes týden učit?
Do tanečních jsem nechodil a dodnes mě to hodně mrzí. Mívali jsme i večerní tréninky, tak to nešlo. Jinak jsem měl individuální plán ve škole, aby se to dalo vůbec skloubit. No nebudu ti lhat, bylo to fakt náročný, chodil jsem dom vyčerpaný. Každý den nanovo vstávat na ranní trénink, 5 dní v týdnu bez výjimky… jako někdy jsem s nimi zašel na pivko a na akce, ale nebylo dobrý to přehnat. O víkendu se také vstávalo brzy na zápasy, hlavně když se jelo někam směr západní Čechy.

NGŠ – Generál Řehka nás přišel povzbudit do šatny – Reprezentace AČR na turnaji IZS 2023

A měl jsi vůbec čas na holky a randit jak tvoji vrstevníci? Chodil jsi v té době s nějakýma? Jak zvládaly tvou časovou vytíženost? Byl hokej někdy důvod k rozchodu?

Řekl bych že ano, tady jsem nepociťoval žádné omezení. Si nevzpomínáš, jaká byla ta první chození? Nebylo to o tom se vidět každý den, ale spíš “naši nejsou doma, přijeď” ;-). Jinak má sestra dělala gymnastiku a její kámošky se na nás hokejisty chodily dívat a fandit a my naopak na ně. Příležitostí bylo v celku dost. Občas byla dívka, která nebyla spokojená, že s ní trávím málo času, kvůli hokeji byl hned konec.

Hokejový turnaj R-V UNOB 2023 – Turnaj jsem zaštitoval a organizoval, hrálo za nás i statečné děvče (studentka 3. ročníku)

Kdy jsi s hokejem přestal? Kolik ti bylo? jak bys popsal totální vyčerpání = vyhoření, které se dostavilo? Jaké byly projevy? U tebe i tvých kamarádů. Po kolika letech?
Odhaduji, že to přišlo nějak okolo těch 17 let. Totální propad, nechuť, odpor, už to nešlo… Byl jsem čím dál víc horší a horší, stále jsem se srovnával s lepšími a lepšími. Dostavovala se hrozná frustrace a depky, že už dost dobrý nejsem. Že už se nedokážu dostat do těch prvních lajn. Najednou jsem cítil hroznou bezmoc a zmar,… A nebyl jsem jediný. Mělo to tak více kluků kolem mě. V tomhle jsem měl štěstí v neštěstí. Bylo to s kým sdílet a probrat, nebýt v tom sám. I tak to nikomu nepřeji. Ovlivní ti to kompletně život, jak profesní, tak osobní.

Chata na Vranovské přehradě 2008 (18 let)

Přestal jsem hrát na této úrovni a chodil si zahrát hokej jen s kámošema.

Co si myslíš o technikách zklidnění před zápasem, které západní země již používají? (vizualizační techniky, cvičení Čhi Kung, meditace, Wim hof metoda otužování a dechových cvičení…)?
Jak už jsem ti zmiňoval na začátku, plno zemí už je dávno používají a jsou ve výsledcích mnohem dál. Mělo by se to stát automatikou i u nás. Řešit i psychiku hráčů, jejich projevy stresu (nervozita před zápasem, nesoustředěnost), aby nedopadli jako já, nebo i plno jiných hokejistů, ať už na profesionální úrovni nebo jinde. Těch případů, kdy sportovci vyhoří je spousta. Někteří z nich se potýkají s táhlými psychickými problémy, uchylují se k pití či drogám, u některých zašly tak daleko, že mají i sebevražedné myšlenky, nebo se v jejich chování začala projevovat silná agresivita.

Jak často si dnes zahraješ hokej? Kde a s kým? Vrací se ti někdy špatné vzpomínky?
Dnes hraji za Velkou Bíteš, za Bastardos, někdy mi řeknou i na zápasy týmu UO (Univerzity obrany). To ale taťkovi nemůžu říct, že hraju jen hobby hokej. Už ho slyším, kolik do mě investoval a teď tohle.

“Někdy mě to i baví.“

S kamarády z hokeje jsme si udělali sranda tým, abychom se mohli potkávat. 🙂 2023

Co bys chtěl vzkázat klukům, kteří by se chtěli věnovat hokeji na této úrovni? Co to obnáší, co jim to může dát, ale také vzít… Bez obalu a bez rukavic, jak se na to teď zpětně díváš?
Nelituji, že jsem v životě hodně dřel, i přestože jsem prakticky nezažil normální dětství. Hodně mi to dalo např. disciplínu, zocelení, vyspělost, určitou tvrdost a hlavně hodnotná přátelství. Na druhou stranu mi tento styl života i hodně vzal.

Projížďka kolem Brněnské přehrady 2016 (26 let)

Nic není zadarmo a v tomhle sportovním odvětví je to pořádná dřina, makání a odříkání. Taky chci zdůraznit, že by rodiče neměli tlačit moc na pilu a měli by naslouchat svému dítěti. Vnímat jeho cestu a všímat si projevů stresu. Pokud vidí, že mu to nejde nebo ho to vyloženě nebaví, neměli by jej do toho nutit. Je potřeba si uvědomit všechna pro a proti, všechny možné dopady na psychiku dětí.

Nebude vadit taťkovi, co tu o něm říkáš? „Vůbec, máme hezkej vztah. Pěkně mu to teď vracím.“ 😉

Marceli, děkuji moc za tvůj čas, pěkně jsme si mákli, ale po 3 měsících jsme článek dotáhli a moc doufám, že z toho máš stejnou radost jako já. I tvůj příběh může být inspirací a motivací pro mladé kluky, trenéry, ale i zpětná vazba pro rodiče.

Také se mi velmi líbí tvůj postoj, že i přes pot, krev a stres nelituješ toho, že jsi se hokeji tak intenzivně věnoval.

Vojenská základna Balad (IRÁK 2018) – focení u historického letounu ve službách IAF (IRAQ AIR FORCE) – dříve i ve službách Vzdušných Sil AČR

npor. Ing. Marcel Štěpánek
Narodil se v Brně, vystudoval elektro průmyslovou školu na Kounicově. Po maturitě se rozhodl vystudovat Fakultu vojenských technologií na Univerzitě obrany. Nějakou dobu pracoval jako letecký technik české armády na základně v Čáslavi. Vyhledával a řešil závady zejména u stíhaček. Nyní je na doktorském studiu a vyučuje na katedře. V roce 2018 byl na misi v Iráku, kde učil tamní armádu na letišti v Baládu.

Marcelův článek pro Rovnost – Voják o irácké zkušenosti: Okolo umírali lidé. Nebezpečí hrozilo i od kamarádů

Seznam zkratek:
AČR – Armáda České republiky
IZS – Integrovaný záchranný systém
R-V – Rektorka velitelka
ELJ – Extra liga juniorů
HC – hokejový klub
IAF – IRAQ AIR FORCE
FVT – Fakulta vojenských technologií
UO/UNOB – Univerzita obrany

Další užitečné články a odkazy:
Články nejen o hokeji Univerzity obrany 

Marian Jelínek: Jak pracovat s nechtěnými myšlenkami by se mělo učit na školách

Pozitivní vizualizace a afirmace na příkladech – techniky na stres, které mi zabírají

Celý rozhovor s Janem Jarolímem – trenérem juniorů v Kanadě

 Mé články o atakách a vyhoření:
Panická ataka jako blesk z čistého nebe (návody, vysvětlení, pomoc)
Panická ataka, úzkost a syndrom vyhoření (1. článek)

FB stránka Marka Dvořáka – záchranář letecké záchranky, věnuje se osvětě první pomoci

Na Marka Dvořáka jsem narazila náhodou na Facebooku, když na mě vyskočil jeho příspěvek o atakách a každodenní příjem mladých lidí na urgentu. Začala jsem ho sledovat, koupila si jeho knížku a znovu opakovat základy první pomoci.

Marek Dvořák – letecká záchranka

Instagram/dvorak155/
kryjemevamzada.cz

Můj článek o úrazech – Znát lékárničku a první pomoc

Na památku,…
že vše, co ke mně chodí intuicí za nápady, má smysl, si sem uložím jako vzpomínku na to, jak jsem o sobě pochybovala… Že jsem měla obavy se do těch článků o hokeji pustit, že jsem si nevěřila a svým způsobem se mi do toho ani nechtělo, protože hokeji za mák nerozumím. Věřím ale, že to poselství obou článků mělo jít na světlo a dostat se ven. I kdyby to pomohlo jen Honzovi a Marcelovi se z toho vypsat. Protože i vypsání se z těch sraček v životě mi hodně pomohlo a stále pomáhá.

Před Vánoci mi z hůry přišlo jasné zadání, otázky i vize… S Honzou jsme si začali posílat hlasovky a já mu v jedné tohle velmi osobní sdělení svěřila.

Honza mi pak z auta na ni takto zareagoval: „Šárko, teď jak poslouchám tu tvou hlasovku, že napsat články o hokeji k tobě přišlo z vyšší hůry, že by tě to jinak nenapadlo, že hokeji nerozumíš ani ho nesleduješ… Tak nade mnou přeletěl orel bělohlavý. To se jen tak nestává! Máš to od něj potvrzený, tak už nemusíš přemýšlet nad tím, co to vlastně děláš. Odpověď už máš. Mělo to tak být. Orel nám to potvrdil.“ Náhody se nedějí. (celá hlasovka)

Orel nám to potvrdil.

12/2023-03/2024 v Brně